Pod vedením trenérky Dagmar Horčičkové získala na konci loňského roku osmnáctičlenná skupina ústeckých dívek titul mistra světa. Jejich taneční skupina Avalanche spadající pod Dům dětí a mládeže sice existuje jen pět let, ale má za sebou již řadu úspěchů. Pro mladé Ústečanky to podle jejich trenérky, která se také ve své taneční minulosti pyšní světovými úspěchy, znamená mnoho potu a dřiny.
Vít Lukáš
Vaše dívky jsou mistryněmi světa v kategorii WADF. Pro laiky prozraďte, co tato zkratka znamená.
Je to zkratka pro World dance championship, my soutěžily konkrétně v kategorii Urban street fusion show. Jde o taneční styl, který se zabývá převážně diskotékovou technikou. Také hodně využívá rekvizit. Je v něm důležité nejen tancování, ale i děj. Celá sestava musí mít nějaký příběh, je to jakási show. A skupina musí mít minimálně sedmnáct tanečníků. Naši svěřenci jsou zhruba ve věku 11 až 14 let, takže jsme mistři světa v juniorské kategorii.
Říkáte minimálně 17 tanečníků, kolik vás bylo? A byly to ústecké děti?
Všechno jsou ústecké děti, myšleno z Ústecka, protože máme tanečníky, kteří pocházejí třeba z Chlumce nebo z Dolních Zálezel. Přesněji řečeno dívky. V listopadu, kdy vybojovaly světový titul, jich bylo právě sedmnáct.
Jak dlouhá je cesta k titulu mistryň světa? Co to pro dívky z druhého stupně základní školy obnáší?
V podstatě každý rok stojíme na nové startovní čáře. V září začínáme úplně od začátku. Musíme se kvalifikovat přes různá zemská kola a mistrovství republiky až právě na mezinárodní soutěže. Toto mistrovství světa bylo ale otevřené, takže se mohla přihlásit jakákoli taneční skupina, což bylo vidět i na účasti, protože bylo přihlášeno přes 2500 tanečníků z celého světa.
Jak dlouhé je představení, které předvádíte. A jak dlouho trvá jeho nácvik?
Samotná choreografie mívá od dvou do čtyř minut. My se držíme průměru, kolem tří minut. Začínáme už v září,
kdy se dívky učí nové variace, zveme si i různé lektory, kteří nás učí nové věci, celé to pak začínáme secvičovat v prosinci až lednu. V březnu je první soutěž.
Takže vaše mistrovská choreografie byla přes rok stará?
Ano, přesně tak, většinou je to tak, že nejvyšší taneční soutěže jsou na konci sezóny jako vyvrcholení roku, nebo pak na začátku nové sezóny.
Jak velká je to makačka?
Asi to není nějaký obyčejný tanec na diskotéce. Velká. Asi jako běžet stovku v atletice. Za ty tři minuty se
musíte vybičovat k tomu nejvyššímu výkonu. Proto se na to celý rok připravujete a trénujete i fyzičku. Výkon pak musíte v těch třech minutách podat od začátku až do konce. Není to tak, že si na začátku ulevíte a pak se vybičujete až na konci.
Jaký je o to zájem a jak to vlastně dívky zvládají? Odpadají i nějaké?
Vzhledem k tomu, že v Ústí nad Labem funguje několik tanečních klubů, tak je velmi náročné získávat nové tanečníky. Máme určité stálice, které táhnou tým, a k nim se pak přidávají noví. Ti se musí přizpůsobit. Zvolíme tempo, aby to pokud možno všichni zvládali. Ale musí se držet úroveň. Samozřejmě se stává, že přijdou dívky, které mají rády tanec, ale po měsíci odejdou. Řeknou si, že to nestíhají nebo že na to nemají. Samozřejmě je důležité vydržet ten počáteční maraton, protože je to tak, myslím, v každém sportu. My totiž kromě tancování máme i hodiny gymnastiky, protože se hodně specializujeme na akrobacii, která danou choreografii obohatí a je pro diváka
velmi atraktivní. To znamená, že děláme salta, fliky (přemety vzad). To neudělá každý.
Jak často dívky trénují?
Dvakrát v týdnu je oficiální trénink. Ale jsou dívky, které tancují sóla, dua nebo malé skupiny. Ty mají tedy ještě jeden trénink. A k tomu tu gymnastiku. Holky, které tancují vše, trénují čtyřikrát týdně.
Jaké máte zázemí? Pokud vím, spadáte pod Dům dětí a mládeže…
Spadáme pod něj od roku 2013. Díky tomu máme k dispozici sály se zrcadly v DDM. K dispozici je i tělocvična na
ZŠ České mládeže. A gymnastiku cvičíme v gymnastické tělocvičně na Gymnáziu dr. Václava Šmejkala.
Jak váš mistrovský titul přijali v DDM a na městě?
Přijala nás paní primátorka. Bylo to poprvé za dobu našeho působení a dívky z toho měly velikou radost. Byla to čest
a velký zážitek. My jsme vlastně reprezentanti města, protože DDM zřizuje město.
Jak vás vůbec napadlo před pěti lety založit skupinu Avalanche?
Já jsem s tancováním začala v roce 2001 v taneční skupině Freedom, kde jsem vyrůstala a naučila se základy. Hlavně
disco dance a disco show. Postupem času mne napadlo, proč to nezkusit sama. Jít do toho na vlastní riziko. Chtěla jsem to dokázat sama, ne pod někým.
Bylo to obtížné?
Bylo. Musíte sehnat nové tanečníky, lidi, kteří nikdy netancovali, a pak je vypiplat. Musela jsem zajistit taneční prostory, tělocvičnu. A přesvědčit rodiče, že to má smysl. Že nebudujeme nějaký kroužek při škole, ale skupinu, která to chce dotáhnout někam výš.
Kdy po založení přišly úspěchy?
Vlastně hned ten samý rok, co skupina vznikla. Vyjeli jsme na soutěž do Paříže a získali tam první místo v kategorii
hip hop. To byl takový krásný rozjezd pro začátek a pro nás velký zážitek.
Dívky se mají asi čím inspirovat. Pokud vím, sama máte také nějaké tituly ze své taneční kariéry…
V roce 2005 jsem s velkou formací získala titul vicemistra světa v kategorii disko show. V roce 2010 jsem pak v kategorii disco freestyle, což je disko tanec s akrobacií, získala titul mistra České republiky.
Jak moc to zabralo vašeho času?
Je to hodně časově náročné. Pokud chcete v tanci něco dokázat, musíte tomu něco obětovat.
To znamená třeba koníčky?
Na ty je samozřejmě čas, i když ne v takové míře. Myslím tím hlavně víkendy. Kamarádky o víkendu jezdily na chatu nebo šly někam pařit. Já jsem jela na soutěž. O jarních prázdninách jsem třeba nejezdila někam na lyže. Místo toho se jelo na soustředění.
A jak na vás koukají, když mladá trénovaná holka přijde na diskotéku?
Sice tancovat umíte, ale není to soutěž. Na soutěži máte naučené kroky a formace. Na diskotéce je to uvolněné.
Pokud by nějaká dívka chtěla k vám do skupiny vstoupit, nebo rodiče ji sem chtěli dát, co musí udělat?
Stačí zajít do DDM a vyplnit přihlášku. Rodiče dostanou i brožuru, kde jsou vypsané tréninky na další rok. Nebo
stačí mě kontaktovat třeba mailem nebo telefonicky a dohodneme se na podrobnostech. Budeme rádi. V Ústí
jsou čtyři velké taneční kluby a konkurence je obrovská. Každý dělá něco jiného, proto si děti v Ústí mohou vybírat.
Některé kluby jsou i profesionální. Neuvažovala jste o tom, že by vás trénink tance živil? Neuvažovala. Nemáme ani
tolik tanečníků na to, aby mne to uživilo. V DDM děti platí nějakou částku, které jde do celkového rozpočtu. Ta by na
provoz skupiny nestačila, rodiče by museli hradit mnohem více. Vlastně nás takto podporuje město, z toho důvodu jsme od roku 2013 pod DDM.
A kromě příspěvků, je to finančně náročné?
Holky si musí platit každou soutěž, autobus, kostýmy. Každý rok mají nové.
Kde berete kostýmy?
Máme svoji švadlenu, která nám každoročně šije nové kostýmy. Vymýšlím je já a má
asistentka.
A kolik soutěží máte za rok?
Tak 12 až 15 soutěží. Nyní o víkendu jsme měli dvě. V sobotu i v neděli.
Dopadáte vždy tak dobře?
Určitě ne, konkurence je obrovská. Jak se říká, jednou jste nahoře a jednou dole. V sobotu jsme v Chomutověbyli na Mistrovství Čech pátí a kvalifikovali se na Mistrovství ČR. V neděli jsme soutěžili na semifinále Mia festivalu s několika choreografiemi a získali medajlová umístění a také další cenné postupy, což nás těší.
Jezdí s vámi i rodiče?
Některé maminky s námi jezdí na všechny soutěže. Brzy budete mít vlastní rodinu.
Jaká je budoucnost Avalanche?
Mám dvě výborné asistentky, které laťku převezmou. Termín porodu mám začátkem léta, takže to akorát vyjde. V září už budou malému tři měsíce a na tréninky, na nové nácviky, se zase vrátím a pojedeme dál.
Profil:
Dagmar Horčičková
Devětadvacetiletá trenérka taneční skupiny Avalanche, která v roce 2015 získala titul mistra světa. Tanci se
věnuje od 15 let, začínala v ústecké skupině Freedom. S ní získala titul vicemistra světa a mistra ČR. V roce 2011 založila vlastní skupinu Avalanche, která již třetím rokem působí pod Domem dětí a mládeže v Ústí nad Labem.
Moje nej:
barva: zelená
jídlo: gnocchi se špenátem a kuřecím masem
hudba: moderní – pop a disko
číslo: 7
politik: nemám
Přidat komentář