Rekordy hokejového útočníka Jaroslava Roubíka, který zdomácněl ve žlutomodrém dresu ústeckého Slovanu, se budou překonávat jen těžko. V 1. hokejové lize už má 1000 bodů a za sebou 1000 zápasů. A v barvách ústeckého klubu už i čtyřstý start.
Kdo vás vedl k hokeji, rodiče?
K hokeji mě vedli rodiče. Ale já měl původně hrát fotbal, protože tatínek hrál fotbal v mládí také, tak jsem chtěl po něm. Ale kamarád vedle ze vchodu mě přemluvil, abych šel na hokej. Tak jsem nakonec začal hrát hokej.
Dělal jste v dětství i jiné sporty?
K hokeji jsem hrál i fotbal. Dřív to šlo, že jsem v létě hrál fotbal a v zimě hokej.
Kdy jste se rozhodl, že budete dělat hokej profesionálně?
Hokej hraju odmalička. Od pěti let jsem byl na ledě, pak v mládežnickém mužstvě. To ale pořád neznamená, že budete jednou hrát profesionální hokej. Pak se to odvíjí v období kolem dorostu, juniorů. A když vám pak nabídnou smlouvu, tak zjistíte, že jste vlastně profesionál.
Máte za sebou tisíc zápasů a na svém kontě tisíc bodů. Co je pro vás větší úspěch?
Obojí jde tak nějak ruku v ruce. I když si myslím, že ty zápasy jsou o něco těžší, protože člověk musí vydržet přes dvacet sezon být fyzicky fit a platný pro mužstvo. A když hrajete s hodně dobrými hráči, tak se ty body dají udělat hodně. Takže asi spíš ty zápasy.
Vzpomenete si na nějaký gól, který je pro vás nejdůležitější?
Když jich dáte takové množství, tak asi ani ne. A žádný super titul jsem gólem v extralize nevystřelil, takže ne.
Dokážete odhadnout, kde se až zastaví vaše rekordy v 1. lize?
To vůbec nedovedu. Hodně to záleží na tom, jestli budu zdravý nebo zraněný. Teď jsem momentálně zraněný a nehraji. V současnosti se to hlavně odvíjí od zdraví. Myslím ale, že rok nebo dva bych ještě hrát mohl, déle už asi ne.
Jak se vám v Ústí hraje?
Tady se mi hraje dobře, mám tu super kamarády, Ústí má hezký stadion. Jsou tu parádní fanoušci, takže je to tady moc příjemný.
V čem je podle vás Ústí silné a v čem pokulhává?
Je to těžké soudit, sport je v současné době hlavně o penězích. V Ústí byla roky extraliga a všechno šlo jako po másle. Ae když je těch peněz málo, tak ti lepší hráč jdou jinam. Jak říkám, vše je o penězích. Na druhou stranu je tady dobrá mládež a vychovávají se noví hráči, takže je to dobrý.
Proč hrajete s číslem 41?
To jsem úplně náhodou dostal v Hradci Králové, když jsem hrál. Tam to číslo na mě zbylo, tak jsem si ho nechal. Ono to ale bylo takové symbolické. Od mládí jsem mněl čtrnáctku, tak tohle je taková otočená. Ale je to náhoda.
Vaše kariéra je dlouhá a bohatá, co považujete za její vrchol?
Vrchol mám od těch dvaceti let, co hraji hokej. Celou dobu je to úžasný život a strašně mě to baví.
Jak vnímáte Ústí ve srovnání s jinými místy, kde jste působil?
Hokejově je to všude hodně podobné. Tam se to liší třeba zázemím, někde je lepší, jinde horší. Tady v Ústí je super zázemí. Ale jinak je to hodně podobné.
Nemrzí vás, že jste se výrazněji neprosadil v extralize nebo dokonce v zahraničí?
Nemrzí, jak už jsem říkal, jsem strašně spokojený, že hraji hokej a hraji ho s dobrými lidmi, s dobrými kamarády. Život mám nádherný, takže mě to ani trochu nemrzí.
Co zranění? Vyhýbají se vám nebo jste nějaké prodělal?
Tak ty veliký se mi naštěstí spíš vyhýbají. Samozřejmě v sezoně, ty menší, jsem vždy měl něco.
Zažil jste v kariéře momenty, kdy jste si řekl, že končíte?
Vůbec ne, za těch dvacet let, co hraji, tak ne.
Ve čtyřiceti letech se hokejová kariéra blíží ke konci. Už jste přemýšlel, co budete dělat?
Už jsem si udělal trenérskou licenci, tak bych potom chtěl začít trénovat. Ale uvidím, jaké budou možnosti a co bude dál.
Jak nejraději relaxujete?
Rád chodím na ryby a s kamarády na golf.
Přidat komentář