Od listopadových událostí roku 1989 uplynulo už neuvěřitelných třicet let. Jak na sametovou revoluci pohlíží obyvatelé našeho regionu? Jak jim zasáhla do života?
Josef Rajchert
59 let, trenér
Ústí nad Labem
Porevoluční doba mi umožnila naplno rozvinout mé schopnosti v oboru, který je náplní mého života. Netušené možnosti v oblasti cestování po celém světě, do té doby ve znalosti pouze Balatonu, Warnemünde nebo Burgasu. Svoboda podnikání, do té doby nemožná, se i pro mě, ukázala realitou. Dostudoval jsem obory, které se mi zdály nedosažitelné, dostal jsem se do celého světa. Mohu svobodně předávat své znalosti v karate dalším generacím bez omezení. Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří zastávají důležitá společenská postavení. Setkal jsem se i s panem prezidentem Klausem. Mí synové bez obstrukcí studovali a studují na vysokých školách. To jsou momenty které mi přinesl 17.listopad 1989.
Eva Tomsová
72 let, předsedkyně klubu seniorů
Trmice
Od roku 1991 jsem byla ve funkci ředitelky mateřské školy. Vstoupili jsme do právní subjektivity, a to bylo jako kdybychom začali podnikat, mnohem víc práce a mnohem víc starosti. Vůbec to nebyla legrace, ale byly to další možnosti. Po patnácti letech jsem odešla do důchodu. Jenom bych chtěla podotknou, že se vytratila soudržnost a láska k vlasti mezi lidmi. A to trvá dodnes.
Anna Šretrová
62 let, důchodkyně
Ústí nad Labem
Více jsme cestovali, mohli jsme žít, jak se nám líbilo, v rámci možností. Sice jsem přišla několikrát o práci, ale vždy jsem našla, i když něco, co jsem nikdy nedělala. Dnes jsem v důchodu a užívám si vnučku.
Karola Haasová
lékařka, 55 let
Ústí nad Labem
Změnilo se mi v životě vše v dobré, neb bez svobody nedokážete nikdy to, co můžete. Nyní se o ní opět obávám.
Přidat komentář