Ústecké Činoherní studio má atmosféru, kterou režisér a jeho umělecký šéf David Šiktanc nezažil v žádném jiném. Pro pražského rodáka bylo a je zjevením.
Co vás dovedlo do Ústí nad Labem? Dočetla jsem se o vás, že jste Pražák.
Jako první to byl můj spolužák z divadelní akademie Jan Ťoupalík, který je v současné době členem činohry olomouckého divadla. A potom už práce. Poprvé jsem v Ústí nad Labem hostoval na podzim před devíti lety. Po mnohaleté pauze jsem se na jaře v roce 2017 vrátil s inscenací Homo Faber s Martinem Fingerem v hlavní roli, který byl za svůj výkon nominován na Cenu Thálie, Cenu divadelní kritiky i Cenu Divadelních novin. A po ní jsem dostal nabídku, abych zde zůstal natrvalo.
Čím vás ústecký Činoherák nalákal?
Už před těmi devíti lety byl pro mě zjevením a zůstává jím dodnes. Vnitřní svobodou, vztahy, intenzitou, s níž se všichni divadlu věnují. A navzdory tomu, že jsem prošel mnoho měst a mnoho divadel, nikde – snad s výjimkou Ostravy – jsem podobnou atmosféru nezažil.
Kde všude jste působil před tím, než jste přišel do Ústí?
Mimo výše zmiňované Komorní scény Aréna v Ostravě, která pro mě byla určující, jsem opakovaně zkoušel také v dalších městech. V minulosti jsem spolupracoval se Švandovým divadlem, Moravským divadlem Olomouc, Východočeským divadlem Pardubice, Divadlem na Vinohradech nebo s Divadlem pod Palmovkou.
Vnímáte nějaké rozdíly mezi divákem jinde v republice a divákem z Ústí?
Myslím, že diváci Činoheráku mají – podobně jako diváci jiných studiových scén, ať už pražských, brněnských či ostravských – z logiky věci ostřejší vnímání a větší dramaturgické nároky.
Neláká vás Praha? Přeci jen, je tam více pracovních možností.
Já v Praze kontinuálně působím jako host. V letošní sezóně jsem pohostinsky režíroval v Dejvickém divadle a roky předtím i v mnoha jiných divadlech. Samozřejmě, že mě Praha svým způsobem láká, už jen proto, že z ní pocházím, ale v tuto chvíli jsem šťastný za to, kde jsem a jakými jsem obklopen lidmi. Neměnil bych.
Jak to s kulturou v Ústí podle vás vypadá?
Zdá se mi, že poměrně dynamický rozvoj ústecké kulturní scény není důsledkem koncepční kulturní politiky, ale přímo závisí na konkrétních lidech – v Hraničáři, KULTu, FUDu a tak podobně, jejichž činnost město podporuje. Ale nutno říct, že absence koncepční kulturní politiky není specificky ústeckým problémem, můžeme ji pozorovat ve většině ostatních měst a koneckonců i na úrovni krajské a státní.
V současné době zastáváte v Činoheráku i pozici uměleckého šéfa. Co tato funkce obnáší?
Odpovídám za umělecký provoz divadla a za jeho směřování. Skládám herecký soubor, společně s uměleckou radou divadla sestavuju dramaturgický plán a vybírám režiséry, sám také v každé sezóně režíruju dvě inscenace…
Začátkem roku jste dostal cenu za nejlepší režii. Přiblížíte nám za jakou je to hru?
Cena mi byla udělena za režii inscenace Pan Kolpert. Ta je od loňského února součástí repertoáru Činoherního studia. Cenu jsem dostal na Grand Festivalu smíchu, kde se každoročně vyhlašuje nejlepší česká divadelní komedie. V Činoherním studiu vždy měly místo morbidní, ale přesto divácky atraktivní komedie a tato mezi ně rozhodně patří.
Letošní divadelní sezóna byla poznamenaná koronavirem. Co jste dělal, když jste nemohl pracovat?
Především bych chtěl rozporovat představu, že jsme nemohli pracovat, jakkoli nechceme srovnávat naše úsilí s těmi, kteří byli, jak se dnes říká, v první linii. Nemohli jsme hrát, což nás samozřejmě zásadně limitovalo, ale v divadle jsme se věnovali mnoha věcem, na které v průběhu běžné sezóny nezbývá čas. Já sám jsem připravoval inscenaci Hrabalových „Pábitelů“.
Zmiňujete hraní. Vynahradíte si to přes prázdniny? Můžete nás na něco pozvat?
Od poloviny června do poloviny července jsme absolvovali takzvanou Letní štaci – sérii představení v areálu termálního koupaliště v Brné a na hradě Střekov. Která se k naší velké radosti setkala s výrazným diváckým zájmem. A nyní nás čeká pátý ročník festivalu Divadelní zahrada, který se bude konat od 17. do 22. srpna v zahradě Českého rozhlasu Sever.
Přibližte nám krátce, na čem pracujete nebo co chystáte do blízké budoucnosti?
Věnuju se přípravám Hedy Gablerové, která bude první premiérou v nové sezóně.
Přemýšlel jste někdy o tom, co byste dělal, kdybyste nebyl umělec?
Asi jsem to nikdy neměl nastavené tak, jak sugeruje otázka. Chtěl jsem si především udržet určitou míru osobní svobody – a divadelní svět ji pro mě nabízí. Až poslední dobou přemýšlím, co bych dělal, kdybych se ho rozhodl opustit. Odpověď ve mně ještě nedozrála, protože se mi její artikulace zatím nejeví jako nutná. Ale předpokládám, že bych se věnoval nějaké sociální činnosti.
Máte v Ústí nebo na Ústecku nějaká oblíbená místa? Kam třeba rád vyrážíte na výlety?
Fascinuje mě celá východní část Českého středohoří – a se skautem jsme měli kdysi poradní skálu nad Maxičkami, tak se tam čas od času vracím a scházím potom do Dolního žlebu.
Jaké máte koníčky, co rád děláte ve volném čase?
Především sport – sleduju fotbal, rugby, tenis, cyklistiku a vlastně všeho, co se namane… A s kamarády kopeme už skoro dvacet let v Praze hanspaulskou ligu.
Přidat komentář