Výrazné oddlužení města, zabránění stamilionovým sankcím za dotační chyby předchůdců ve vedení Ústí, zrušení poplatků za svoz odpadu, založení rady seniorů nebo rekonstrukci venkovního areálu koupaliště na Klíši vnímá jako své úspěchy exprimátorka a stávající náměstkyně primátora Věra Nechybová z Ústeckého fóra občanů. V říjnových volbách do krajů kandiduje za hnutí Lepší Sever.
Dlouhodobě prosazujete spíš úspornější přístup k městským financím. Je to proto, že Ústí je zadlužené, a tak si nemůže dovolit vyskakovat?
Je to stejné jako s rodinným rozpočtem. Většina lidí rozumně zvažuje, zda si může dovolit vzít úvěr, hypotéku, leasing. Zda to domácnost utáhne. A odpovědně se nezachovala před patnácti lety ODS ve vedení Ústí. Zadlužila město obrovským úvěrem, který se začal splácet až od roku 2015, a do roku 2030 prostě musíme jen splácet a splácet a splácet. Takový úvěr si město nikdy nemělo brát. Za tři roky mého primátorování jsme snížili dluh z 1,4 miliardy na 924 miliónů. Nemluvě o tom, že úvěr není v Ústí nikde vidět na rozdíl třeba od Liberce, který si vzal úvěr, ale kompletně zrekonstruoval infrastrukturu města.
Jak moc koronavirová pandemie zasáhla do rozpočtů měst v Ústeckém kraji?
Zásadně. Zažíváme kvůli koronakrizi těžkou dobu, ale vláda nám vše ještě ztížila tím, že nám v Ústí sebrala 150 milionů korun, které mělo město získat z příjmů z daní, na které má nárok. Nebojím se tohle jednání označit za podraz. Místo, aby nám kabinet pomohl, tak nám ještě vezme naše vlastní peníze. Udělám všechno pro to, abychom je dostali zpět. I kdybychom si pro ně měli dojet do Strakovy akademie osobně.
Nesouhlasíte s vládní podporou živnostníků?
Naprosto souhlasím s podporou živnostníků. Ale ne na úkor měst a obcí. V případě Ústí nad Labem to činí 260 milionů korun. Premiér slíbil, že tyto peníze dostaneme zpět. Jenomže formou bonusu ve výši dvanáct set korun na obyvatele se nám vrátí jen 112 milionů, takže jsme pořád 150 milionů korun v mínusu. Těch 260 milionů je pětina ročního rozpočtu našeho města. Přitom vláda nemá tuto „loupež za bílého dne” zapotřebí. Ve Sněmovně si prosadila obří schodek ve výši pět set miliard korun, což znamená, že každého občana České republiky včetně dětí zadluží téměř padesáti tisíci korunami. Proč si ještě vylepšuje bilanci z našeho? Nechápu. Ministři v Praze si budou porcovat stovky miliard a my v Ústí budeme třít bídu s nouzí? Takové zacházení si nehodlám nechat líbit. Spolu s dalšími představiteli měst a obcí Ústeckého kraje jsem podepsala otevřený dopis, v němž vyzýváme premiéra, aby splnil svůj slib a vrátil nám to, co našim občanům neprávem sebral.
Jakou konkrétní formu pomoci od vlády města v regionu chtějí?
Nechceme nic složitého. Chceme víc peněz z toho, co náš kraj odvádí ve prospěch celé země. Nechceme se spoléhat jen na dotace, které jsou šity na míru těm, kteří je nepotřebují. Ústecký kraj je dlouhodobě devastován, a jde-li o kvalitu žití, ocitá se na chvostě v rámci celé České republiky. Nepotřebujeme tady vítat vládní delegace, poslouchat jen sliby a pak se v novinách dočítat, že v Ústí je to jak po válce a jak to tu máme ošklivé. Stát na severozápad země zapomíná. To se musí změnit.
Prosadila jste v Ústí zrušení poplatku za svoz odpadů. Může si to město teď dovolit?
Odpovím otázkou: Je správné, aby odpad v Ústí platili lidé, kteří chodí do práce a senioři, přičemž zhruba 20 % obyvatel města ho neplatilo a ještě se tomu smálo? Takže za mne: Musíme si to dovolit. Stejně jako Teplice, kde se za odpad neplatí už dlouhá léta.
Stojíte za vyhláškou o omezení doplatku na bydlení v Ústí. Zamezila spekulacím s dávkami a sociálním bydlením?
Rozhodně omezila obchod s chudobou. A od nás se chtějí inspirovat další města. V Ústí je řada domů skoupena spekulanty, kteří vybírají nesmyslně přemrštěný nájem od obyvatel, kteří většinou pobírají sociální dávky. Vyhláškou přestal majitelům kvést snadný byznys. Problém těchto ghett samozřejmě nezmizel. Musí se změnit zákony!
Proto kandidujete a jsou pro vás krajské volby tak důležité?
Jednoznačně. Připojila jsem se k projektu Lepší Sever, protože tam jsou lidé z měst, kde řeší úplně stejné, nebo podobné problémy. V Mostě, v Litvínově, ve Šluknově a tak dále. Každý z nás to řeší po svém, ale chceme dát dohromady silnou partu lidí, kteří využijí toho, že kraj může předkládat zákony, a budeme politiky v Praze zásobovat návrhy, které mohou schválit jen oni. Budu ráda, když nás v tomhle odhodlání lidé podpoří a konečně spolu něco změníme, když ostatní jen slibují.
Zároveň chcete řešit sociálně vyloučené lokality. Jak?
Samotné město s tím nemůže moc dělat, nelze přinutit majitele domů, aby se o ně starali, takže zbývá pokutovat, vykoupit, renovovat, případně zbourat.
Jednou takovou jsou Předlice. Radnice opakovaně uklízela nepořádek v předlickém vnitrobloku, je tam znovu. Co s tím?
Úklid městu nařídili hygienici kvůli epidemii žloutenky. Město nemělo na výběr, zda uklidí, nebo ne. Muselo uklidit. Pokud by město nemuselo nic podniknout, mohlo finance využít jinak, protože prostě s odstupem času musím říci, že to byly vyhozené peníze. Sice je vymáháme po vlastnících budov a pozemků, ale jde o bílé koně bez majetku i stálé adresy, zkrátka těžko dohledatelný a právně nepostižitelný subjekt.
Jak pomohla vláda? Premiér a ministři v ghettu byli a slíbili podporu…
Nepomohla vůbec. Přijela, podívala se, udělala pár fotek, naslibovala hory doly a odjela.
Podobných čtvrtí je v Ústeckém kraji celá řada. Jak osobně vlastně vnímáte život lidí ve vyloučených lokalitách?
Osobně bych v takovém prostředí žít nechtěla. Kdo by chtěl… Lituji slušné lidi, kteří v těchto lokalitách musí žít. Těm musíme pomoci. Například na sídlišti v Mojžíři. Tam je neuvěřitelný bordel, černé skládky, vybydlené byty. To je naprosto typický příklad obchodu s chudobou. Byty se prostě pronajmou lidem, kteří nemají žádné vychování, odmítají pracovat a odpadků se zbavují nejčastěji oknem. Já se na to nedívám jen jako komunální politička, ale i jako žena a máma. Je mi jedno, jakou mají lidi barvu pleti, ale existují elementární zásady, například že dítě musím vychovávat v čistotě a pořádku. Tohle má podle mne jediné řešení. Domy se musí zbořit.
Dobře, ale co s tím? Je to tedy pouze na státu?
Rozhodně. Vždyť je to stát, který to nejen toleruje, on tohle všechno dokonce dlouhodobě umožňuje. Třeba do Předlic přijela ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. To bylo před rokem a tehdy říkala médiím, jak je zděšená, že se musí dodržovat pravidla. A víte, co se stalo od té doby? Vůbec nic! Tahle situace prokazatelně zhoršuje životní úroveň úplně všech: těch lidí žijících v ghettu, jejich sousedů i zbytku obyvatel měst, kteří se musí skládat na opravy, posílení policie, svozy odpadků a tak dále. Místo toho, aby se stavěla dětská hřiště nebo byly peníze na opravu silnic, musíme v našich městech řešit tenhle nepořádek. Kraj musí předkládat návrhy zákonů a tlačit na vládu, aby se něco změnilo. A můj pocit je, že stávající vedení kraje na to rezignovalo.
Co byste chtěla prosazovat v krajském zastupitelstvu?
Tak zaprvé a prioritně od vzniku Ústeckého kraje nečerpá Ústí nad Labem žádné výhody z toho, že je sídlo kraje. To se mísí změnit. Pokud se 20 let investovalo do Mostu, Chomutova, …, přišel čas i na města, jako je Ústí a Teplice. Za druhé budu chtít vytěžit co nejvíce z potenciálu Ústeckého kraje ve prospěch jeho obyvatel. Ať už je to ekologická doprava, výstavba letiště, vybudování jezer nebo zřízení funkce dávkového ombudsmana, který by individuálně posuzoval nárok na dávky v hmotné nouzi.
Kandidujete za regionální hnutí, nebojíte se, že vás v krajských volbách smetou celostátní strany?
Nebojím se, protože v našem hnutí jsou velmi zkušení politici, primátoři a starostové, radní velkých i malých měst, kteří dobře vědí, co kraj potřebuje. Centrály celostátních stran možná mají miliony na marketing, ale rozkopírováním volebního programu do jednotlivých krajů nemohou přinést něco nového. My víme přesně, co která lokalita potřebuje, víme, jaké zákony potřebujeme a co pro to uděláme.
Pravidelně se zúčastňujete rodinného běhu v rámci ústeckého půlmaratonu. Zvládáte běžet celé tři kilometry?
Nejsem žádný velký běžec, ale rodinný běh je také o zábavě. Ještě loni jsem běžela s vnučkou v kočárku, ale letos už bez něj. A tak mám trochu alibi. S tříletou Kristýnkou trať spíš jen tak procupitáme.
Nemáte typické dámské koníčky. Rybaříte, hrajete kulečník. Jak jste se k tomu dostala?
Přivedla mne k tomu láska, láska k mému muži, a protože jsem s ním chtěla trávit volný čas, tak jsem díky němu poznala, že rybaření je skvělý relax a u kulečníku je legrace.
Na jaký úlovek jste pyšná?
Podařilo se mi chytit devadesáticentimetrového amura a kapra, který měřil 86 centimetrů a vážil 13,4 kilogramu. Žádná supertrofej to není, ale pro mě to je rekordní úlovek. Zatím.
Říkáte, že kulečník je spíš legrace, ale určitě už byl nějaký úspěšný zápas.
Byl, ale na velké úspěchy teprve čekám. Kulečník je o hodinách dřiny a přiznávám, že ho posledních pár let trochu zanedbávám.
Přidat komentář