Unikátní vodíkové kompresory od Schichta jsou v muzeu

  •  

Unikátní stroje z bývalé výrobny mýdel přestěhovali historici do nového depozitáře ústeckého muzea na Klíši. Historické kompresory dokládají využití vodíku už více než před 100 lety. Dochovanou technickou památku si budou moci v budoucnu prohlédnout návštěvníci muzea.

Transport unikátních strojů z roku 1911 z demolované ztužovny tuku někdejšího podniku Schicht, po válce známého jako Setuza, začal včera. Zařízení o váze zhruba 60 tun bylo v minulých dnech citlivě zdemontováno pod dohledem historiků. Ve stejné době se také podařilo zajistit financování náročné záchrany průmyslového dědictví. Firma Cannoneer, která technologii zrušené ztužovny koupila jako železný šrot, plně podpořila záměr ústeckých muzejníků zachovat pro sbírky techniky historické cenné zařízení kompresorovny. Zabezpečila také demontáž a transfer strojů.

Ústí nad Labem se díky vodíkovým kompresorům v místní firmě na výrobu mýdla, rostlinného oleje a tuku Schicht stalo vodíkovým centrem celé habsburské monarchie už na přelomu 19. a 20. století. S pomocí vodíku se v Ústí nad Labem svítilo. Více než sto let staré historické zařízení na výrobu vodíku zůstalo zachováno až do současnosti. Nyní ale nový majitel nevyužívaného objektu, kde stály stroje celé roky, plánuje jeho demolici. „Unikátní technické památce hrozilo sešrotování. Hledali jsme proto pomoc u členů Vodíkové platformy Ústeckého kraje. Díky Sev.en Energy, která přispěla zásadní částkou na šetrnou demolici budovy a přesun vodíkových kompresorů do depozitáře a díky podpoře Fakulty strojní ČVUT v Praze, se nám podaří historickou technologii zachránit,“ uvedl Martin Krsek, vedoucí historického oddělení muzea.

Vodík začal v Ústí nad Labem produkovat Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu od roku 1897. Tehdy chemička zavedla do výroby převratný vynález vlastní produkce ústeckou zvonovou elektrolýzu. Při rozkládání roztoku soli elektřinou vznikalo jako odpad množství vodíku. Z počátku našel jen primitivní užití jako přísada do svítiplynu pro osvětlení města. V roce 1913 ale započalo moderní systematické zužitkování tohoto hodnotného plynu. Obří firma na výrobu mýdla postavila mezi svým areálem na Střekově a spolkem vodíkovod, který překonával Labe přes železniční most. Schichtovy závody plyn dovedly do čerstvě postavené ztužovny tuku, která byla první na pevninské Evropě. Srdcem ztužovny byla kompresorovna, kde baterie obřích kompresorů stlačovala vodík pro ztužování rostlinných olejů v pokrmové tuky. Historické zařízení bylo v denním provozu do konce osmdesátých let 20. století, kdy vyrostla nová kompresorovna. Nebylo ani pak vyřazeno, ale dál udržováno jako záloha. Díky tomu se dochovaly 110 let staré stroje v dobrém stavu do dnešních dnů. Zásluhou svého vodíku se Ústí  může hlásit i k podílu na Nobelově ceně za objev kosmického záření.


  •  

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*