Na jevišti ústeckého divadla poprvé vystupovala v osmi letech. Teď je Jolana Smyčková stálicí legendárního divadla Semafor a dabérkou, která pravidelně propůjčuje svůj hlas hvězdám, jako je třeba Jessica Alba, Hilary Duff nebo Emily Blunt. Do ústeckého divadla se ale často vrací.
Narodila jste se v Ústí, strávila tu dětství. Jaké máte vzpomínky?
Vzpomínky na dětství jsou hodně barevné. S rodiči jsme bydleli nedaleko lesa v horní části Střekova. Je tam krásně. Výhled na celé Ústí, kousek na hrad. Táta zpíval v divadle a maminka učila a stále učí na škole Kamenný vrch. Do školy jsme tedy chodily spolu. Svižným krokem z kopce dolů…zpátky zase pěkně do kopce nahoru. Ve vedlejším řadovém domku bydlela, a stále bydlí, holka, která byla jen o pár měsíců starší, takže jsme společně trávili venku veškerý volný čas. S Jitkou a Vlastíkem, který bydlel také hned vedle, jsme dělali výpravy na kopec, kde je teď udělaná krásná vyhlídka, pro zmrzku na Novosedlák a nebo jezdili na kole na našem plácku.
Takže zábava…
Jakmile začala škola, já začala chodit do hudebky na klavír, balet, pak na zpěv i dramaťák a bylo po volném čase a po hrátkách. Každý den po škole jsem jela do hudebky, při zpáteční cestě trolejbusem jsem vystoupila u zverimexu a hodinu koukala na křečky, králíčky myšky, andulky a jiné miláčky. No a hned po osmé třídě, tehdy byla možnost odejít z osmé, jsem šla do Prahy na konzervatoř a do Ústí jezdila už jen na víkendy.
A jezdíte ještě někdy do Ústí? Máte tu rodinu, přátele?
Bohužel ta přátelství ze základní školy vzala za své tím, že už jsem skoro 30 let jinde. Měla jsem tam skvělou kamarádku Zdeňku, se kterou jsme v osmé třídě chodily několikrát týdně do Činoherního studia na skvělá představení, která tam tehdy hráli. To mě tehdy také přimělo ke zkouškám na konzervatoř. Moc ráda bych se s lidmi ze základky potkala. Za dva roky to bude 30 let od ukončení, tak třeba se nějaký srazík uskuteční.
Přátelství ze sousedství přetrvávají, protože se stále vídáme. Jezdím do Ústí za mamkou a také do divadla, kde jsem si zahrála už v několika muzikálech. Byly vždy v bezvadné režii a v krásné výpravě. Kostýmy od Josefa Jelínka jsou skvosty. A že jsem jich v My fair Lady nebo v Zasněžené romanci vystřídala hodně. Jedny šaty krásnější než druhé. To každé ženě udělá radost, když se v kostýmu cítí dobře.
Takže byste určitě našla na Ústecku nějaká oblíbená místa…
Určitě je příjemná cyklostezka podél vody, Střekovská vyhlídka, hrad Střekov a Větruše. Tam jsem jezdila jako malá holka na psí výstavy. Ale vypadalo to tam úplně jinak. Na hradě Střekov měli svatbu moji rodiče J
Hodně lidí, kteří v Ústí někdy žili, hovoří o tom, že má město zvláštní atmosféru. Souhlasíte s tím?
Vzhledem k tomu, že je to mé rodné město, tak je jeho atmosféra pro mě přirozená. Jako zvláštní ji nevnímám. Ale pokud bych se tady nenarodila a usuzovala třeba podle filmu Milenci a vrazi, tuhle Páralovu hru mimochodem kdysi Činoherák skvěle hrál, připadala by mi zdejší atmosféra hodně zvláštní (smích).
Jsou místa, která se vám tu vysloveně nelíbí?
Míst, která se mi tu nelíbí, je dost. Ale taková jsou v každém městě. Místa, na která jakoby se zapomnělo …
Jak se vlastně holka z Ústí stane známou herečkou a zpěvačkou?
Známou asi spíš po hlase, než od vidění (smích). Zásadní bylo, že jsem se dostala na státní konzervatoř. Musím říct, že jsme tomu nikdo nevěřil, protože konexe jsme neměly žádné a takových jako já bylo určitě hodně. Každopádně jsem se ke zkouškám dobře připravila. Jak ve zdejším dramaťáku v hudebce, tak u herečky Marie Durnové, která tu kdysi v Činoheráku hrála všechny velké role. Chodila jsem za ní do pokojíčku v divadelní ubytovně, který měl asi 5 metrů čtverečních a tam zkoušela 2 monology a 2 básničky. Fakt jsme na tom makaly.
Takže náročná příprava…
Ono to jinak nejde. Každá prestižní škola potřebuje pořádnou přípravu. Ať je to nějaký dobrý gympl, kam se hlásí hodně lidí anebo umělecká škola. Z dvou set dvaceti přihlášených, nás vzali dvanáct. Šest holek a šest kluků. A pak už to šlo tak nějak samo. Člověk věděl o konkurzech a já šla na ten do Semaforu. Taky nás využívali do dabingu. Pár nás u toho zůstalo.
Zmínila jste, že máte blízko k divadlu opery a baletu tady ve městě. Přiblížíte mi, v čem vás mohli Ústečané vidět?
V Ústí jsem začala hrát díky režisérovi Radkovi Balášovi, kterého si čtenáři možná pamatují coby porotce Stardance, a kterého jsem poznala v divadle Semafor. Jednoho dne mi volal, jestli bych si nechtěla zahrát v muzikálu Hello Dolly a jestli by mi nevadilo dojíždět do Ústí. Blázníš? Vyjekla jsem. To víš, že nevadilo, vždyť jsem se tam narodila! A tak jsem s ním tady nazkoušela i muzikál Divotvorný hrnec, za který jsem dostala nominaci na cenu Thalie. Pak přišla má milá Eliza Doolitlová v My fair Lady. To je prý vysněná role mnohých hereček. Potvrzuji. Krásná role. A zase nominace.
A hrajete v Ústí stále?
Nejdříve přišlo to nejkrásnější mateřské období. Narodil se mi syn Ríša, dva roky na to Kristian. Divadlo šlo tedy stranou. Až loni jsem se do Ústí vrátila díky Zasněžené romanci a roli swingové hvězdy Vivian Dawnové. Po boku Pavla Trávníčka a s melodiemi Glenna Milera. V současné době zpívám v představení Shimmy shimmy, což jsou písničky z 30. a 40. let. Tuším, že i letos na Silvestra, pokud nám to covid nepřekazí…To už by byl můj pátý divadelní Silvestr v Ústí.
Bezmála pětadvacet let také působíte v divadle Semafor. Jaké to je spolupracovat s opravdovými legendami?
Do divadla Semafor jsem nastoupila ve svých 18 letech. O čtyři roky později jsem tu získala stálé angažmá. To znamená, že jsem s Jirkou Suchým a Jitkou Molavcovou stála na jevišti patnáct večerů v měsíci. Při takové frekvenci člověk ztratí ostych a nepřistupuje k nim jako k legendám. I když legendy to bezesporu jsou. A musím říct, že stát na jevišti s autorem textu, který právě říkáte, nebo zpíváte je hodně zavazující. Jiří Suchý žádné změny textu nebo improvizace nemá rád. Je to logické. Napíše to tak, jak si myslí, že je to nejlepší. Proč by mu to měl někdo měnit. Když hrajeme Kytici a to jsme ji hráli spolu už téměř tři sta krát, tak ho občas ho přistihnu, že si potichu přeříkává i můj text. Autorská deformace. (smích)
S kým dalším jste ráda na jevišti?
Určitě také k legendám Semaforu patří Vašek Kopta a Jirka Štědroň, se kterými jsme se toho hooodně nahráli. Taky nás pojí láska k tenisu a tak jsme zorganizovali pět ročníků tenisového turnaje SemaforCup. První ročník vyhrál Vašek a druhý já (smích). Na tohle období moc ráda vzpomínám.
Co vás v Semaforu v nejbližší době čeká?
Prvního října oslaví Jiří Suchý 90 let. V září budeme k této příležitosti zkoušet pořad Znám ještě starší lidi, který odvysílá Česká televize. V říjnu a listopadu ho bude mít divadlo v repertoáru. Už se na to moc těším. V květnu 2022 bych měla mít v Semaforu koncert k příležitosti 25. výročí mého působení v něm. S tímhle koncertem bych pak ráda vyjela po vlastech českých. Třeba do Ústí (smích) Jé, to by bylo príma. Tak uvidíme, co jaro přinese. Z minulé sezony zbyl kvůli covidu jen jeden měsíc (září). Snad se to nebude opakovat.
Zrovna pandemie je teď stále tématem číslo jedna. Při čem ještě vás zastihla koronavirová opatření?
Protože s manželem pracujeme oba v divadle, zasáhla nás coronavirová opatření naplno. Byli jsem bez práce a tím pádem bez výdělku. Člověk sice rezervy má, ale když to trvá rok, je to už celkem problém. A zasáhlo nás to nejen po pracovní stránce, ale i jako rodiče prvňáčka, který dva měsíce po nástupu do školy zůstal doma na online výuce. Nenapadlo by mě, že 7 leté dítě budu nutit koukat do počítače. Měla jsem vždy tendenci ho od počítače odhánět. A vidíte, co doba přinesla… Když se po velmi dlouhé době do školy vrátil, seděl tam 5 i 6 hodin v roušce. Taky donedávna nepřestavitelná věc. Ale musím říct, že to nesl statečně a vlastně mu to ani nevadilo. Na testování každé pondělí se dokonce těšil (smích).
Na co byste fanoušky pozvala?
Pozvala bych je do kin na film Expedice: Džungle, který měl premiéru 29. července, a ve kterém dabuju Emily Blunt. Svou oblíbenou herečku, současnou hvězdu Hollywoodu. Rodinný, akční, dobrodružný, ale i romantický. Jo a vysílají ho i ve 4D.
Dabing je vaší další profesí. Jaké ještě slavné herečky dabujete?
Dabovala jsem Angelinu Jolie, Gwyneth Paltrow, Anne Hathaway, Scarlett Johansson, Kate Winslet, Rachel Mc Adams, ale jen jednou. Herečky, které mi takzvaně patří (je sranda to tak říct), které dabuju pravidelně, jsou Jessica Alba, Margot Robbie, Emily Blunt a Hilary Duff.
A dá se říct, jestli vás baví víc divadlo nebo právě dabing?
Divadlo je společenskou událostí. Jak pro diváky, tak pro herce. Je to adrenalin. Bez možnosti opravy. Na veřejnosti s namalovaným obličejem (smích). Dabing umožňuje soustředit se jen na vnitřní prožitek. Nikdo se na mě nedívá. Ve studiu jsem já a obrazovka. S režisérem a zvukařem se pouze slyším. Něco jako práce v rozhlase. Obojí má něco do sebe J
Váš manžel, sólista Národního divadla Richard Haan, v roce 2005 zdolal jako devátý Čech v pořadí kanál La Manche a přeplaval i Gibraltar. Plavete také ráda?
Plavu. S rodiči jsme často závodili, kdo kam doplave dřív. S tátou jsme dokonce dělali dálkoplavby… Tedy v menším měřítku. Ne La Manche, ale třeba rybník v Třeboni (smích).
Jste činorodý člověk. Stíháte i nějaké koníčky, jak vlastně ráda odpočíváte?
Ráda lyžuju a hraju tenis. Ale máte pravdu, nějak na koníčky v poslední době není čas. Ne kvůli práci, ale kvůli dětem. Už se těším, až se to naučí a budeme moct sportovat společně.
Určitě máte plány do budoucna…
Abych řekla pravdu, moc neplánuju. Člověk míní, život mění. Nechám se překvapit, co mi život přinese.
Přidat komentář