Plavecký memoriál se uskutečnil v sobotu z Ústí nad Labem po řece do Děčína. Vytrvaleckého závodu na 25 km se účastnilo 24 plavců, z toho dva tělesně postižení.
Sedmý ročník plavby přinesl pomalé časy a jednu zvláštnost. Vítězem se stal Tomáš Česnek, ředitel a organizátor závodu.
„Závodu se tradičně účastní triatlonisté, vodní pólisté, dálkoví plavci. Letos startovali opět tři dálkové plavce z Polska, takže jsme vlastně mezinárodní závod,“ uvedl Tomáš Česnek.
Plavce doprovázeli na lodích rozhodčí a nutní byli po zkušenostech z minulých ročníků také zdravotníci – hlavně kvůli rozhodčím: „Měli jsme tady jedno rozříznutí nohy o střep a jednu rozseknutou hlavu o kormidlo člunu. Shodou okolností to byl v obou případech náš hlavní rozhodčí,“ vysvětluje.
Kvůli nízké hladině vody a malému průtoku letošní časy plavců nemohou být rekordní. To ale nevadilo Michalu Košíkovi z Děčína. Účastnil se každého ročníku, je to pro něj výzva, jeho nejúspěšnější čas jsou bez pěti minut tři hodiny: „Tipuji, že to bude mezi třemi a čtyřmi hodinami. Plaval jsem to i přes čtyři hodiny. Člověk to fakt neodhadne,“ popisuje své zkušenosti.
Mezi čtyři a dvacítkou plavců jsou také dva hendicapovaní sportovci. Jeden z nich je Jiří Bajer – má nehybné dolní končetiny: „Není to těžké, je to po proudu. Všechno je to otázka jen vůle,“ tvrdí Jiří Bajer.
Mezi tím, co se plavci vydávají na trať, mává jim z břehu Karolína Dadejíková. Hendikepovaná sportovkyně letos nestartuje. Popsala mi, co bylo pro ni v minulých dvou ročnících nejtěžší:
„My ještě bojujeme s tím, že úplně nevládneme těma dolními končetinami. Tam trochu paradoxně je výhoda toho, ty nohy necítit. Protože člověku není zima na nohy, které necítí. Ta psychika, tam je to opravdu o tom, že po několika hodinách v té studené vodě už myslíte jen na to, že dojedete do cíle, obujete suché ponožky a bude vám teplo. Je jedno, že to bolí, že bolí ruce. Ta zima je asi největší nepřítel tohoto závodu.“
Po přesně třech hodinách a 34 minutách se v Děčíně pod tamním zámkem v Labi objeví hlava prvního plavce. A nebyl to nikdo jiný, než ředitel, organizátor a teď i vítěz sedmého ročníku Memoriálu lachtana Gastona Tomáš Česnek: „Posledních pět kilometrů bylo nejtěžších. Od Nebočad to neteče, připadám vám, že stojíte na místě. Tam se začíná závodit. Bylo to těžký, ale krásný.“
Jan Beneš/ČRo Sever
Přidat komentář