Na Ovčím vrchu v areálu chemičky našlo útočiště milion včel, které letos nanosí přibližně 400 kilo medu. Zimu přežily ve skvělé kondici, a potvrdily tak teorii včelaře Romana Dejmka o výhodách městských stanovišť. Spolchemie si kromě všech povinných analýz kvality a složení medu navíc udělala ve svých laboratořích i vlastní. Prvních 200 kilogramů medu tak bude dárkem pro zaměstnance a zákazníky. Analýzy dopadly nad očekávání skvěle – med z chemičky totiž nejen že splnil normy, ale v několika hodnotách dokonce i výrazně předčil ostatní kontrolní vzorky.
Co se na první pohled zdálo absurdní – včelaření v chemické továrně v centru města, považoval Roman Dejmek naopak za skvělou příležitost. „Včelařím už dvanáct let. Devět let taky zároveň pracuju ve Spolchemii, takže to prostředí znám. My včelaři se na krajinu díváme trochu jinýma očima. Vím, že pro včely není problém denně urazit při sběru i několik kilometrů a v okolí, i přímo v továrně, roste mnoho lip nebo akátů, což je skvělé. Kvetou totiž později než většina ostatních rostlin a stromů, a pomáhají tak včelám s pozdější snůškou,“ popisuje Roman Dejmek, který pracuje v oblasti řídicích systémů.
Nápad budil nejdříve rozpaky i mezi kolegy. „Vím, že samotné okolí i areál chemičky je čistým prostředím. Zajímalo mě ale, jestli se včely nemohou dostat do některých provozů nebo k látkám, které by jim mohly ublížit,“ popisuje své počáteční úvahy například Lenka Pospíšilová z marketingového oddělení s tím, že se obrátili na Výzkumný ústav včelařský, kde je uklidnili a odkázali na analýzy Státní veterinární správy. Včelmistr dodal, že med bude certifikovaný a kontrolovaný včelařským svazem.
Přesto se chemička rozhodla využít pro zajímavost i možnosti vlastních laboratoří a udělat analýzu těžkých kovů. Proces přiblížila vedoucí laboratoře anorganických analýz Věra Barcalová: „Získala jsem tři vzorky, které jsem měla označené jen čísly. Ty jsem mineralizovala – tedy za působení tepla jsem ve směsi kyselin nechala rozložit organické látky a v roztoku mi zůstaly jen anorganické soli. Roztoky jsem pak analyzovala na optickém emisním spektrofotometru s indukčně vázanou plazmou, a tam jsem stanovovala obsah prvků. Rtuť byla vyhodnocována po speciálním rozkladu kyselinou chromdusičnou zastudena a následně stanovena na rtuťometru AMA 254. Výsledky tří vzorků jsem pak porovnala,“ popsala přesný postup Věra Barcalová, která ve SPOLCHEMII pracuje 35 let.
Jedním ze vzorků byl samozřejmě med z podnikové včelnice. Původ dalších dvou vysvětlila Lenka Pospíšilová z marketingu: „Další vzorek jsem získala od kamaráda včelaře, který má včelstva v opravdu v čistém prostředí daleko od měst v Českém středohoří. Třetím vzorkem je běžný med z obchodu. V našem prostředí nás samozřejmě nejvíc zajímal výsledek rtuti, protože v areálu existovala historická ekologická zátěž. Výsledky nás ale nepřekvapily. Med nebyl ničím kontaminován, a v řadě parametrů měl ten náš dokonce nejlepší výsledky,“ zhodnotila Lenka Pospíšilová.
Umístění včelínů ve Spolchemii předcházelo dlouhé přemýšlení nad tím, kam úly v chemickém závodě umístit, aby jejich rojení neohrožovalo provoz. „Nakonec jsme našli skvělé místo na Ovčím vrchu, které je na okraji našeho areálu,“ popisuje Iveta Soperová, která vede referát ochrany životního prostředí. „V minulosti byly úly součástí každého většího hospodářství, protože správný hospodář věděl, že včely jsou nezbytné nejen pro jeho obživu, ale i pro přírodu, pro jeho sousedy a pro krajinu, která je jim společným domovem. V areálu je v tuto chvíli devatenáct včelínů. V případě rojení jsou připraveni zasáhnout podnikoví hasiči.
Přidat komentář