Činoherák Ústí má za sebou první dvě premiéry v nových prostorách bývalého kina Hraničář. O jeho budoucnosti jsme si povídali s jeho uměleckým šéfem Filipem Nuckollsem.
Na která starší představení se mohou návštěvníci i nadále těšit, která ve vašem repertoáru zůstanou?
Diváky čeká spousta věcí divadelních i nedivadelních. Kromě Krásky z Leenane, to byla ke konci října divadelní premiéra Hlas srdce v Ústí velmi známého dramatika Františka Marka a v adventním čase se pak zájemci mohou těšit na adaptaci knihy Jana Balabána Zeptej se táty. Tato novela získala vedle jiných ocenění také Magnesii Literu za knihu desetiletí.
Na co se v nových prostorách můžeme těšit v listopadu, potažmo do Vánoc?
Činoherák Ústí má ve svém repertoáru pouze pět původních inscenací Činoherního studia: Zkrocení zlé ženy, Romea a Julii, Do bláta, Sněhurku a sedm trpaslíků, Ronju. U dalších inscenací, které diváci znají z let dřívějších, se jedná o zbrusu nové nazkoušení, vybavení a přelicencování. To je příklad Lásky, práce, stejně tak Benefice, Klubu rváčů, Kde život náš je v půli se svou poutí či třeba Nepřítele lidu. I když tyto inscenace patří do našeho repertoáru, nemůžeme se o nich bavit jako o starých inscenacích, neboť charakterem přezkoušení a jiným jevištním vybavením už nesplňují ono hledisko „starýho kousku z Činoheráku“. S nástupem nových inscenací spolku Činoherák Ústí, se tyto kusy budou pomalu stahovat z repertoáru.
Jak hodnotíte hostování v pražských divadlech? Jací byli diváci?
V našich improvizovaných podmínkách je každý přenos inscenace do jiného prostoru prubířským kamenem. V řadě případů můžeme dokonce mluvit o úspěchu. Jací byli diváci? Skvělí. Vidět to bylo zejména na představení Klub rváčů v Celetné a Zkrocení zlé ženy na lodi Tajemství! Díky nim si po každém představení uvědomíme, že to prostě musíme zvládnout. Že uděláme maximum pro to, aby odkaz a tradice Činoherního studia neupadly v zapomnění.
Přidat komentář