Charismatický zpěvák s úžasným hlasem Daniel Hůlka má k Ústí velmi blízko. Na jevišti Severočeského divadla začala jeho skvělá kariéra a do krajské metropole se vrací mimo jiné i kvůli své roli Vodníka v Dvořákově Rusalce.
Ústečané vás můžou znát z divadla, kde dokonale ztvárňujete Vodníka v Rusalce. Jak se vám u nás na severu Čech hraje?
Výborně. Ústečané jsou „moje“ milované publikum, protože ústecké divadlo bylo mojí první divadelní láskou a na tu se nezapomíná. Navíc v Ústí je publikum, které je na operu zvyklé chodit.
Zdá se, že k Ústí máte hodně blízko. Působil jste tu už v devadesátých letech. Jak na tu dobu vzpomínáte?
V ústeckém Severočeském divadle opery a baletu jsem mělo svoje první angažmá. Mám na to období krásné vzpomínky a vracím se do Ústí moc rád.
Máte ve městě přátele a nějaká oblíbená místa, kam rád chodíte?
Mám tam spoustu přátel v divadle a mými nejoblíbenějšími místy jsou divadlo a divadelní ubytovna, kde jsem bydlel před třiceti lety a po představení v Ústí tam přespávám i teď.
Kromě opery zpíváte i v muzikálech. Vaše ztvárnění Draculy je nejspíš nepřekonatelné. Dá se ale říct, jaká muzikálová role vám je nejbližší?
Určitě právě Dracula. Zpíval jsem a zpívám spoustu dalších krásných muzikálových rolí. Nicméně Dracula je ojedinělé dílo, u jehož zrodu jsem měl to štěstí být. Byl jsem součástí toho tvůrčího kvasu před prvním uvedením Draculy, během kterého každý ze zúčastněných zanechal v muzikálu svoji stopu. Někdy k tomu říkám, že jsem dítě Draculy a Dracula je zároveň tak trochu mým dítětem. Hlavní roli v tomto muzikálu hraju dodnes, mám za sebou více než 1300 repríz.
Měl jste vždy k umění blízko? Zpíváte odmalička?
Zpíval jsem dřív, než mluvil. Celá moje rodina odjakživa ráda zpívala, naši hudbu milovali. Chodil jsem na flétnu, na klarinet a na klavír.
A přemýšlel jste někdy o tom, co byste dělal, kdybyste se nevěnoval hudbě?
Ano. Horára v Tatrách nebo správce horské chaty v Krkonoších. Hory miluju.
Po těch letech, co se na prknech, co znamenají svět, pohybujete, je to pro vás už rutina, nebo míváte trému?
Jak kdy. To přeci jen záleží na mnoha okolnostech.
Nemůžu se nezeptat. Jste jeden z mála zpěváků, kterému se podařilo sesadit z pomyslného trůnu Karla Gotta, když jste v roce 1998 získal prvenství v Českém slavíkovi. Jaký to byl pocit, co se vám honilo hlavou?
Mým prvním pocitem bylo „špatné svědomí“ vůči Karlu Gottovi.
Co vlastně zpíváte raději? Muzikál, operu nebo sólově?
Všechno, co zpívám, zpívám stejně rád.
Vaším pracovním nástrojem je hlas. Jak si ho chráníte?
V podstatě nijak. Tělo, organismus a příroda vědí nejlépe, jak se postarat.
Kde všude vyjma Ústí působíte? Na co byste nás pozval?
Zpívám po celé republice, často i na Slovensku. V Severočeském divadle zpívám Vodníka v Dvořákově Rusalce. Zpívám ho také v rámci projektu Opera lidem, který jsem spoluzaložil. Nejraději bych vás teď ale pozval na Prodanou nevěstu, ve které budu zpívat Kecala. Velmi se na to těším. Datum premiéry je stanoven na 6. března 2024.
Jste velmi činorodý člověk. Co rád děláte, když máte volno?
Jsem se svojí milovanou dcerou Rozárkou a milovanou manželkou Barborkou. Kde, to je v podstatě jedno, protože s nimi je mi nejlíp kdekoliv.
Určitě máte spoustu plánů. Prozradíte nějaké?
Teď se chystám hlavně na roli Kecala v opeře Prodaná nevěstaa také na krásné koncertní turné. Přede mnou je i řada vánočních a adventních akcí.
Co vám v poslední době udělalo radost?
Největší radost mi každý den dělá dcera Rozárka.
Blíží se Vánoce, jak se slaví u Hůlků?
Štědrý den slavíme tradičně. Přes den jdeme na procházku – pokud jsme v Praze, tak na Vyšehrad, pokud v Jevanech, tak do lesa. Večeříme rybu s bramborovým salátem, krájíme jablíčka, zpíváme koledy. A pak přijde Ježíšek, což je pro naši pětiletou Rozárku samozřejmě hlavní část celého dne. Na Boží hod pak každoročně zpívám Českou mši vánoční Jana Jakuba Ryby v kostele v domovských Jevanech, kde se sejde celá vesnice a pak se jde do hospody. Letos zpívám Rybovku ještě 26. prosince v kostele svatého Šimona a Judy v Praze. No a pak už nám začíná cestování, jedeme slavit Vánoce k manželčiným rodičům na Moravu a na Silvestra pak za mým milovaným strýčkem do Krušných hor.
Přidat komentář