V metropoli kraje nad Labem natáčí často a ráda. Kromě filmů režírovala i natáčení klipu ústeckého písničkáře a harmonikáře Petra Lüftnera. Režisérka, spisovatelka a výtvarnice Eva Toulová je sice rodačka z Moravy, ale Ústí si zamilovala.
Natáčela jste v Ústí nad Labem svůj poslední film. Proč jste si vybrala toto krajské město na severu Čech?
V Ústí jsme točili, protože jsme tam našli přímo ideální byt „klasické české domácnosti“ k natáčení, který byl tak prostorný, že se tam daly natáhnout filmovací koleje s jízdou. Navíc je Ústí pořád dost blízko v dojezdové vzdálenosti od Prahy, kde jsme točili především. Ale naše natáčecí rozpětí filmu Casting na lásky bylo poměrně velké – točili jsme i v Červeném Kostelci, Náchodě a Peci pod Sněžkou.
O čem je film Casting na lásku?
Jde o romantickou komedii. Ústřední postavou romantické komedie je herečka Stela Nebeská, která s blížící se čtyřicítkou zjišťuje, že díru do světa už asi neudělá. Ztrácí angažmá v divadle, kde stejně hrála jen nevýznamné role. Po kariérním neúspěchu přichází i osobní – manžel jí začne podvádět a ani se to nijak moc nesnaží skrývat. Stela se zapřisáhne, že se mu stůj co stůj pomstí a najde si někoho, před kým její manžel zbledne závistí. Začne se proto seznamovat, ale co schůzka, to výstřední nápadník a každé rande končí fiaskem.
A na koho se ve filmu můžeme těšit?
Ústřední dvojici hraje Tereza Petrášková s Honzou Řezníčkem, ve vedlejších rolích diváci uvidí například Vaška Vydru, Lukáše Langmajera, Lukáše Latináka, Jitku Sedláčkovou, Valerii Zawadskou, Milana Šteindlera a mnohé další!
Už tušíte, kdy půjde film do kin?
Premiéra byla stanovená na 6. srpna pod společností Bontonfilm. Je ale možné, že v rámci karantény a uzavření kin se ještě s termínem bude hýbat.
Točila jste v Ústí poprvé nebo se sem vracíte?
Točím zde poměrně pravidelně už několikátým rokem pro společnost Astorie v Ústí a vždycky se na to moc těším, protože jde o příjemnou spolupráci, kterou už skoro neberu ani jako práci. Poslední dva roky dokumentujeme především Farmu aktivního stáří, kterou společnost vybudovala, v Rochově. Celý projekt má krásnou myšlenku s vizí postarání se o starší lidi a to natáčení je pro mě vždycky smysluplné.
Měla jste čas si město nebo jeho okolí projít? Líbilo se vám u nás?
Znám především Ústí a okolí a to je opravdu krásné. Velmi se mi líbí příjezd z Prahy do Ústí a vidím ty nejfotogeničtější kopce – jsou jak z nějaké pohádky! A pak ten krásný most při příjezdu! Když člověk chodí ulicemi, má pocit, že se potkává s „normálními“ lidmi. Sama jsem původem z jižní Moravy a přiznám se, že lidé v menších měst jsou mi bližší, než Pražáci.
V současné době celá republika „bojuje“ s koronavirem. Kde a při jaké práci omezení zastihla vás?
Samozřejmě, že zasáhla. Skoro veškerá natáčení se zrušila. Ale nedá se nic dělat – zdraví máme jen jedno a souhlasím s tím, že má být na prvním místě. Dokonce jsem iniciovala jedno zrušení natáčení, kdy kameraman kašlal, a nebyl jsi jistý, co mu je. Měli jsme jet točit do domova lidí s roztroušenou sklerózou, tak jsme to raději odvolali.
Co děláte, když teď nemůžete naplno pracovat?
Píšu jeden scénář, střídavě maluji a naštěstí můžu pracovat na postprodukci – takže vybírám hudbu do filmu, stříháme trailer a domlouváme věci kolem propagace.
Co vám teď, během omezení, nejvíce chybí?
Kontakt s ostatními lidmi. Jsem poměrně společenský člověk a nestačí mi si s přáteli jen dopisovat na chatu. Navíc nesmírně ráda chodím na různé procházky a túry – i proto točím hodně poutnických věcí. Ale mít na sobě celý den roušku mě dost limituje, tak si dělám kratší procházky, než bych chtěla.
Jste režisérka, spisovatelka i výtvarnice. O čem můžete říct, že děláte radši?
Nejraději režíruji. Je to povolání, které mě živí a baví zároveň. Na rozdíl od psaní a malby je režie práce s lidmi, kteří vám dodávají spoustu zážitků s emocí. Nemůže se stát, že se z toho stane rutina.
A čím jste chtěla být?
Jako malá jsem chtěla být výtvarnicí a nic jiného pro mě neexistovalo. Tím, že jsem od mala v podstatě pořád malovala a pokračovala v tom i na střední umělecké škole, ale jak jsem měla jít na vysokou, už jsem tušila, že mi jen výtvarné umění nestačí.
Odkud čerpáte témata pro svoji tvorbu?
Většinou z vlastních zážitků nebo ze světa, který mě obklopuje. Podle mě je to nejupřímnější cesta. Ale samozřejmě kombinace s fantazií a částečnou stylizací je nezbytná.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Patrně to, že se dokážu živit tím, co mě baví a naplňuje.
Dočetla jsem se o vás, že kromě filmů točíte i reklamy. Přiblížíte nám, jak vznikají nápady na reklamní spoty?
To je dost závislé na zadání a představě klienta. Někde vymýšlíte celou kampaň a několik verzí nápadů představíte zadavateli, který si vybere a někdo to má vyspecifikované tak, že moc prostoru na vymýšlení čehokoli nezbývá. Stejně tak je to i s videoklipy – i když tam to většinou bývá častěji svobodnější. Když už se zaměřujeme na Ústí, tak jsem točila videoklip ústeckému zpěváku Petru Lüftnerovi – k písničce Já chci.
Na co se ráda koukáte vy?
Poslední dobou se nesmírně zvedla úroveň zahraničních seriálů. Nikdy jsem neměla moc času je sledovat kvůli tomu, že jsem nestíhala. Teď, v období karantény to napravuji. Aktuálně u mě vede švédsko-dánský Broen/Most, Chernobyl, Broadchurch a Stranger Things.
Čemu se chcete věnovat do budoucna? Máte nějaký profesní, ale třeba i soukromý cíl?
Profesní cíle mám, určitě mám své filmová přání, které bych si chtěla splnit, a začínají právě tím scénářem, který právě píšu. V osobní rovině si raději nic neplánuji. Nechávám věci volně plynout a uvidí se.
Při čem si odpočinete?
Nejraději v přírodě, u dobrého filmu nebo s přáteli. Také ráda plavu, což se teď moc nedá.
Přidat komentář