Projekt Osmdesátky realizovala pod vedením J. Lédla a M. Piherové ZŠ E. Krásnohorské v Ústí nad Labem se žáky 9. A ve školním roce 2014-2015. Projekt měl za cíl přiblížit žákům každodenní život lidí v Československu v období 80. let 20. století a zasadit toto období do geopolitického rámce doby. Dalším cílem bylo uvědomit si kontrast komunistické diktatury s demokratickým zřízením našeho státu v současnosti.
Třída 9. A byla rozdělena do několika menších skupin. V rámci těchto skupin zpracovávali žáci jedno přidělené téma. Témata se zaměřovala na všednodenní život v 80. letech 20. století a neopomíjela ani vnitrostátní či mezinárodní politické události 80. let. Mezi tato témata patřilo nakupování, móda, hudba, kulturní život, bydlení, televize a rozhlas, cestování, škola, vojenská služba, MDŽ, vozový park a již zmíněné politické události. Žáci tato témata mohli zpracovat buď v obecné rovině, anebo si mohli vybrat jen určitou oblast. Žáci zpracovali své výstupy formou power-pointové prezentace.
Žáci si k daným tématům měli sepsat několik otázek, které následně využili při rozhovorech s pamětníky. V rámci projektu vznikly i audio nahrávky.
Součástí projektu je i výstava předmětů pocházejících z 80. let 20. století. Škola uskutečnila v období září 2014 – leden 2015 celoškolní sbírku těchto předmětů. Ve sbírce se nám sešlo na 130 předmětů. Vše bylo zaevidováno, popsáno a vystaveno.
Žáci 9. A mají na téma Osmdesátky projektový den, kde se v rámci třídy seznámí s výsledky své práce. Tyto výsledky budou prezentovat i ve škole pro ostatní žáky a pedagogy.
Osmdesátky v jiném světle
Zkuste si představit, že jste se vrátili do časů Vašeho dětství, anebo do dětství Vašich rodičů. Do časů, kdy ne vždy bylo veselo a dobře, a kdy lidé nemohli říkat, co si myslí. Do doby Dikobrazu a Rudého práva, do doby, kdy se doma potají poslouchal hlas Ameriky a Karel Kryl.
Jako vzpomínku na tuto dobu (a není to tak dávno, kdy skončila) naše škola uspořádala sbírku předmětů, oblečení, spotřebičů, či hraček a žáci devátého ročníku a učitelé zrealizovali výstavu, kterou na škole můžete vidět.
Nejeden z učitelů se zde zastavil, například proto, že našel svou hračku. Najednou se jim výraz v obličeji úplně změnil a jakoby se vrátili do svých dětských let, kdy si s tou hračkou hráli. Úsměv se jim rozzářil a v očích tancovaly hvězdičky, v lepších případech k ní vyprávěli nějaký příběh (a najednou jsme viděli, že to není „jen“ učitel, ale že to je člověk, který vůbec neztratil to dítě uvnitř, jak jsme někteří předpokládali). Po chvilce, jakoby si uvědomili, kde jsou, si odkašlali, narovnali se a odešli pryč.
Zkuste si také zavzpomínat, i kdyby se někdo díval…. A my, kteří jsme tuto dobu nezažili, zkusme si to alespoň trochu představit. Je to potřeba, historie se opakuje a ten, kdo ji nezná, může udělat stejné chyby.
J. Lédl
Přidat komentář