V neděli 3. května jsme se vůbec poprvé jako tým SC Blades Ústí nad Labem účastnili turnaje v bezkontaktním flagovém mistrovství do 15i let v Příbrami. Celkem naše juniorka odehrála pět zápasů. Dvakrát s Vysočinou Gladiators, jednou se Znojmem Knights a poté další dvojzápas s Příbramí Bobcats, kteří byli organizátory celé této akce.
„První zápas jsme odehráli s Vysočinou. Byl to první zápas, který jsme kdy hráli, a musím říct, že pro mne osobně byl velmi úspěšný,“ překypuje nadšením jeden z trenérů našich nejmenších členů Martin Antoš. I přes prohru 14:6 dokázali skórovat, což byl velký úspěch. Navíc, obdržet pouze dva touchdowny a jedno potvrzení není vůbec špatné. Začátek byl chaotický, děti nikdy nezažily tak rychlý nástup na hřiště a tolik informací, co má kdo v daný okamžik dělat. Samozřejmě také nervozita prvního zápasu hrála svou roli. Druhý zápas, opět s Vysočinou, skončil 12:2. Po zachycení interception při potvrzujícícm passu protivníka přeběhl Dan Polanka celé hřiště a skóroval tak za dva body. „Bez perfektního pokrytí soupeřových hráčů celou naší obranou by se tak nestalo,“ přiznává mladý Polanka.
Další zápas jsme odehráli s největším kádrem turnaje – s Příbramí. Když náš nejmenší (25 kilogramů) a také nejmladší hráč viděl samé ročníky 2000 a 2001 z týmu Bobcats, byl z toho trochu vyjukaný: „A s těma velkýma také budeme hrát?“ Tento zápas se nedal srovnávat jak po věkové stránce, tak i tím, že tým Příbrami byl tvořen pouze chlapci. Prohráli jsme 41:6.
Byla to velmi pěkná ukázka šikovných a nadějných hráčů – do budoucna možná i tackle fotbalu. Ovšem „blejďátka“ opět dokázala zaskórovat, tentokrát přesným passem od QB Dana Polanky na WR Petra Roha, který letěl téměř do tří čtvrtin hriště. Mimoto se nám několikrát podařilo dostat se i na soupeřovu polovinu. Určitě to byly jedny z nejlepších částí zápasu, co se získaných zkušeností týká. „Druhý zápas s Bobcats dopadl 33:14. Byl jsem velmi potěšen fairplay jejich hráčů i trenérů,“ dodává trenér Antoš.
Třetím soupeřem bylo Znojmo – jediný protivník, proti kterému se nám nepodařilo zaznamenat ani bod. Kupodivu měli v týmu velký počet dívek . Sice opět ročníky 2000 a 2001, ale i tak bylo dobré vidět, že tento sport dokáže být v této věkové kategorii univerzální. „Po prohození několika slov s trenéry Znojma jsem byl mile překvapen, když nám pochválili, naše blitzovací akce defensivního týmu, kvůli kterým museli změnit styl hry,“ chlubí se Antoš, který s číslem 43 hraje na pozici strong safety v našem tackle týmu. Výsledek zápasu 24:0.
„Osobně, z pozice trenéra našich hráčů, jsem byl celkově velmi spokojen. Bezkonkurenčně jsme měli nejmladší tým, což se občas zdálo jako slabina. Na druhou stranu naše ročníky 2005 a mladší mají o to více času se zlepšovat a budovat tým. Děti si hru náramně užily a myslím, že o to více je teď budou bavit tréninky. Okusily, jaký je to pocit běžet po hřišti s míčem nebo naopak strhávat flag útočníkovi za podpory fandících rodičů a spoluhráčů. Jako tým jsme získali nespočet zkušeností a je na nás převést je do hry. Samozřejmě nesmím zapomenout na druhého trenéra Tomáše Mikuše, bez kterého bychom neobstáli. Máme společně hodně práce, ale vidím velkou šanci na navyšování úspěchu týmu. Na prvním tréninku určitě začneme tím, kde je levá a pravá strana, uzavřel své ohlédnutí za turnajem Antoš.
Martin Antoš, Marek Moudrý
Přidat komentář