Jeho obrazy s tučňáky znají na celém světě. Jeden z nejlepších airbrusherů planety Karel Kopic pochází z Ústí nad Labem. Profesionálně bubnoval s řadou kapel, včetně Tučňáků Michala Tučného. S jeho slavnými aibrushovými tučňáky to prý ale nijak nesouvisí. Náhoda.
Jste rodilý Ústečan, jaký máte k městu vztah?
V Ústí žiju od narození a jsem tady spokojený. Vztah k městu ale nemám ani špatný, ani dobrý (smích).
Máte v Ústí nebo na Ústecku nějaká oblíbená místa? Namaloval jste někdy zdejší kraj?
Jako student jsem se rád jezdil koupat na Varvažov. A už jako kluk jsem chodil se skicákem po Skřivánku a kreslil jsem uhlem nebo tužkou. Dělal jsem i tužkokresby ze starého Ústí. Teď mám rád okolí Třebenic, kde je rovinka a já tam jezdím na kole.
Můžete říct, že jste vždy rád maloval?
No jasně, od útlého dětství. Třeba kolem dvanácti let, možná i dřív jsem jezdil s rodiči na Máchovo jezero a tam jsem vždycky vzal nějakého spolupracovníka rodičů, posadil ho do loďky a portrétoval jsem ho.
Ve světě vás proslavil airbrush, ale dá se říct, jakou techniku máte nejraději?
Nejradši mám kreslení tužkou. To je pro mě úplně nejvíc. Když dělám třeba návrh pro obrázek nebo něco jiného, tak ta kresba tužkou mě strašně baví. Pak tak technika airbrush už je velká piplačka a otročina.
A přiblížíte nám tuto techniku?
Na bílou plochu nemaluji štětcem ani tužkou, ale stříkací pistolkou, do které se kápne barva a stříká se. Takže všechna místa, která mají ostré hrany, se musí zakrýt. Vše řežu do šablony, vyříznu to malým skalpelem, odkryju tu část, kterou budu zpracovávat, tam to vystříkám, znovu to zalepím, abych si to nezastříkal jinou barvou a tak pořád dokola. Jak říkám šílená piplačka (smích). Ale ve finále se stříkací pistolkou dosáhnete úžasných efektů.
Kdy jste začal s airbrushem?
Začal jsem s tím někdy v osmdesátkách, kdy jsem objevil tuto techniku na pozadí scény pro německou televizní show s Deanem Reedem. Tam bylo celé pozadí namalované touto technikou. Takže nebe, skály vše jako opravdové. Líbila se mi čistota toho provedení a zjistil jsem, co to je. Pak mi došlo, že i většina desek v sedmdesátkách byla dělána takto. Po objevení této techniky jsem si postupem času opatřil veškeré vybavení. První pistolku mi přivezl kamarád ze západu a k tomu se měl kompresor z ledničky (smích). Byl jsem vlastně jeden z průkopníků této techniky u nás.
Co jste touto technikou namaloval jako první?
Úplně poprvé jsem airbrush použil na ilustracích tehdy znovu vycházejícího Rodokapsu. Tam jsem dělal airbrushem pozadí. Pak jsem určitě dělal plakát Michala Tučného, a ještě dřív asi obal na desku kapely Nová růže Vildy Čoka. Tam jsem udělal malbu, na které měl Ota Baláž prsten, který jsem chtěl, aby se leskl. No a to jsem zjistil, že tady v Ústí je Pavel Brümer, který působil léta u Fešáků a ten dělal modely vojáčků. Takže měl na to vybavení. Když jsem něco potřeboval, domluvili jsme, já k němu přijel, měl jsem vše připravené, on mi to půjčil, já dvakrát stříkl a bylo hotovo (smích).
Dělal jste i nějaké komerční ilustrace?
No jasně, dělal jsem pro spoustu reklamních agentur nebo taky obaly na desky.
Vy jste dostal i nějaké ceny, je to tak?
To byla v roce 1995 celosvětová soutěž v airbrush technice v Německu. Člověk musel splnit tři předepsaná témata, pak jsem to tam poslal a ke svému překvapení dostal do finále. Na finále jsem jel s manželkou a získal jsem první cenu. Při vyhlašování cen v Americe jsem získal v roce 2000 třetí místo.
Vy jste byl ale i hudebník, kromě toho, že jste výtvarník…
Výtvarník jsem byla jako dítě, kdy jsem fakt hodně kreslil, ale pak jsem začal dělat muziku. V osmdesátkách jsem hrál asi v šesti kapelách, a pak jsem dostal nabídku od Michala Tučného. Před tím jsem ještě učil v hudebce jako učitel hudební výchovy. Od Tučňáků odešel jejich bubeník a vzápětí jsem od Michala dostal „ lano“. To byla nabídka, která se neodmítá. Po roce 1992 jsem se pak stal profesionální airbrush ilustrátor.
Mají tučňáci na vašich obrazech s vaším působením u Michala Tučného nějakou spojitost?
To vůbec nemá (smích). Tučňáky jsem dělal poprvé na střední škole. Kamarádovi spolužákovi, který neuměl ztvárnit postavy na výkres perspektivy budovy, jsem tam prostě namaloval z legrace místo lidí tučňáky. Ale profesor to jako srandu nevzal. A řekl mu: „Co to je za prasárnu?!“ No a dostal za to čtyřku. Takže tučňáci vznikli na střední škole. Pak dlouho nic, až mě jednou napadlo to dávat do těch scenérií, například z New Yorku. Udělal jsem kolekci čtrnácti obrazů Penguins in the City. A to se docela chytlo a všude to vyšlo.
Co vás při práci inspirovalo?
Při volné tvorbě musím říct, že hlavně muzika.
Který obraz ze své tvorby máte nejradši?
Tak musím zmínit ten asi můj nejslavnější, což je parodie na Abbey Road, jak jdou místo beatlesáků po přechodu tučňáci. Ty tučňáky mám rád asi všechny. Taky jsem měl rád Sochy Svobody, které vznikly ve spolupráci s ústeckým fotografem Petrem Berounským. On mi nafotil sérii obrázků modelky Pavlíny Babůrkové, která dělala různé obličeje. A já jsem to pak přepracoval jako hlavu té Sochy Svobody, kde se jakoby ksichtí oživlá Svoboda.
Vy jste i podle své fantazie vytvářel i obaly desek. Jak vás to napadlo?
To jsem dostal zadání. Pracoval jsem pro různé hudební vydavatele, šlo především country desky. Často o kompilace více kapel. Ale když zalovím v paměti, tak jsem dělal obal na CD pro Plavce – Rangers, skupinu Taxmeni, pro Yvonne Přenosilovou nebo Věru Martinovou. Sen se mi splnil, když mě před deseti lety požádal Ken Hensley ze slavné britské rockové kapely Uriah Heep o obal na desku Faster. Návrhů jsem dělal asi třináct a vybrali si podle mě ten nejblbější (smích).
A má někdo ze „slavných“ vaše díla?
Evě Herzigové a Tico Torresovi jsem byl na svatbě a jako svatební dar jsem jim namaloval obraz, protože se rozvedli, tak jeden z nich ho má (smích). Něco vlastní i hudebník Rick Wakeman z Yes a anebo zmiňovaný Ken Hensley.
Prozradíte, co děláte v současné době?
Teď si užívám zaslouženého odpočinku (smích), ale občas si udělám pro sebe nějakou volnou tvorbičku a teď asi rok a půl jsem pomáhal kamarádům na počítačové hře Polda 7, která teď na jaře vyjde. Tam jsem dělal pozadí.
Jak rád trávíte volný čas?
Občas relaxuju s tužkou v ruce, a kreslím. Když je hezky, tak jezdím rád na kole, právě v těch Třebenicích. Tam mám dvacetikilometrovou trasu. Sednu na kolo, na něm mám repráček, takže poslouchám muziku a jedu. Rád piju víno (smích) a už deset let chodím s přáteli ke kamarádovi a posloucháme hudbu, na kterou si píšeme recenze.
Foto: Petr Berounský
Přidat komentář