Virtuóz Michal Mašek ke klavíru usedal od raného věku. Jeho láska k hraní byla až posedlostí. Pak se ale dostavily zdravotní problémy a klavír musel na nějaký čas k ledu. Novou zálibu našel ústecký rodák v pořádání hudebního festivalu, jehož věhlas postupně narostl do zajímavých rozměrů. Klavír ale také nezahálí.
Proč právě klavír? Jak jste se ke hře na klavír vůbec dostal?
Klavír mi byl tak nějak předurčen, moje patrně nejstarší vzpomínka je právě u klavíru, jak sedím u kláves a mačkám si je a poslouchám, jaký vydávají zvuk. To mi byly asi tři roky. Pak si pamatuju, jak jsem měl malé elektrické varhánky, na které jsem brnkal, a to opojení zvukem bylo stejné. A stejně tomu bylo tak, když rodiče pořídili později skutečné pianino, a mě moc bavilo oběma rukama zkoušet, co která klávesa umí.
Učil jste se hrát i na jiné nástroje, nebo jste už od začátku měl jasno?
Nikdy žádný jiný nástroj nepřipadal v úvahu, takto to opravdu bylo.
Vzpomenete si, jaké to bylo, když jste poprvé posadil za klavír? Jaký máte k tomu nástroji vztah?
Určitě, je to asi moje nejstarší vzpomínka a bylo to fascinující mačkat ty klávesy a poslouchat zvuk, který nástroj vydává.
Kolik hodin denně jste cvičil? A bavilo vás to vždy nebo jste s tím někdy chtěl takzvaně seknout?
Jako dítě a kluk a student jsem cvičil hodně, klidně i sedm, osm hodin, až zbytečně moc. Dneska zase cvičím velmi málo. Dříve jsem měl velkou ctižádost, přistupoval jsem k tomu jinak. Že to je třeba bez ohledu na cokoliv. To je povaha. Dnes je i hodina denně výjimka, cvičím hlavně před koncertem a jen tolik, kolik je třeba. Jsem maximálně efektivní.
Vaše rodina byla muzikantská?
Kdepak, v podstatě ne.
Měl jste i jiné zájmy než hudbu?
Tak zajímala mě věda, technika, auta, hlavně ty technické věci.
Absolvoval jste řadu hudebních soutěží. Na co však nejraději vzpomínáte?
Co se týká soutěží, tak v podstatě na nic. Byl to pro mě velký stres a nic příjemného nemohu říct. Strach všechno převálcoval.
Jsou skladatelé, které hrajete rád a které naopak nerad?
To je dáno mou povahou a také mými schopnostmi. Jsou to desítky skladatelů, co mám rád, ale Beethoven, Mozart, Bach je trio které hraju nejvíce a i v tomto pořadí. Koho nerad, to se snad nedá říct, spíš obecně skladby, které bych se dnes učil velice dlouho, to už nejsem ochotný obětovat tolik času prokousání se partiturou. Je to také proto, že vím, že jsou lidé, kteří se naučí cokoliv velmi rychle a ti jsou pro to stvořeni. Ale to neznamená, že ty skladby nemám rád. Mám rád v podstatě veškerou hudbu.
Nechci se k tomu příliš vracet, ale můžete malinko nastínit zdravotní problémy, které vám přerušily kariéru?
Tak trpěl jsem hodně na záněty šlach a taky jsem měl špatně zlomenou levou ruku. To už je všechno před více než dvaceti lety.
Co děláte dnes?
Především pořádám koncerty a starám se o festival. A to je dnes práce na sedm dní v týdnu. Samozřejmě i koncertuji, přednáším, ale hlavní je pořádání festivalu a vše co s tím souvisí, dělám většinu věcí sám. A třeba taková administrativa je velice časově náročná.
Přiblížíte nám váš hudební festival?
Festival Hudební setkání jsem založil z potřeby přinášet v místě, kde žiju kvalitní hudbu, při které se budou lidé setkávat. Za měřítko úspěchu jsem si stanovil – mít vždy plný sál spokojených lidí. To se podařilo a festival se postupně rozrostl z Ústí nad Labem do celého kraje a s přesahem i do dalších regionů.
Jaké máte publikum?
Ono se to těžko popisuje. My jsme kontaktní festival, na tom jsme založeni, já si skoro s každým kdo jde na koncert, podám ruku, známe se osobně. Čili je to moc krásné setkání s úžasnými lidmi, které mám rád a mám radost, když jim uděláme radost.
A co chystáte dál? Věnujete se aktivně hudbě?
Aktivně hraju pořád, ale doba je nejistá, že se obtížně plánuje. Mám rozjednané věci tak rok dopředu…, ale projekty jako třeba Koncertní videopozvánky, které vyplnily dva roky mého života, přišly tak nějak sami od sebe. A tak je to se vším. To víte, že plánů jsou nebo spíš byly desítky a v šuplíku jich je požehnaně, nicméně když plánuju, moc to nevyjde, takže už to neřeším. Samozřejmě to není bez práce a čekání jen tak na něco. Naopak, je to velmi těžké, ale jde o to být připraven, být v kondici, mít věci předpřipravené, umět udělat třeba kompromis, modifikovat projekt a využít pak možnost, která se nabízí. Tak tomu bylo u všech projektů, co dělám. A pak je to v podstatě celé o tom, kolik je na to peněz, kolik se jich sežene.
Na čem v současné době pracujete?
Máme novou komorní řadu – Hudební setkání v knihovně, ta se vyprodala během dvou dnů. Do Ústí přijel Ivo Kahánek, Jarda Svěcený a Eva a Václav Hudečkovi. Připravuje se samotný festival Hudební setkání, jeho hlavní řada začne 15. července na zámku Velké Březno projektem Šlechtický salón kde vystoupím s Terezou Mátlovou, dále se představí třeba Martin Kasík, Lukáš Sommer, Kühnův dětský sbor, Pavel Svoboda a mnoho dalších. Taky spolupracujeme s kulturním střediskem na velkém open air koncertu do letního kina.
Open air koncert? Prozradíte něco bližšího
Ano, jmenuje se to Operní gala. Návštěvníci si užijí v Letním kině 19. srpna živou operu a komponovaný programem propojující současné divadlo, výtvarné umění a klasickou, vážnou hudbu. V hlavním programu večera vystoupí operní pěvecké hvězdy, sólisté Kateřina Kněžíková a Štefan Margita s vybranými áriemi Verdiho, Smetany, Dvořáka a Mozarta, a to za účasti špičkového orchestru PKF-Prague Philharmonia a dirigenta Jana Kučery.
Co vám v poslední době udělalo radost?
To jsou spíš maličkosti, drobnosti. Třeba když se povede domluvit hezký program na koncert.
Jste Ústečan. Co konkrétně se vám v regionu líbí? A naopak jsou tu místa, která se vám nelíbí?
Já to tu mám rád celé, kdo se tu narodil, to chápe. Kdo ne, nikdy nepochopí. Město má svoji atmosféru a to zcela specifickou. A vadí mi to, co asi každému, kdo se třeba projde po městě.
Jak rád relaxujete?
Snažím se, aby mě to, co dělám, bavilo, takže já to nemám rozdělané – práce, zábava, relax… Pořád mě ale baví řídit auto třeba, nejlepší je, když někam jedu něco domluvit. Poznám hezké místo, lidi, k tomu domluvíme ještě pěknou akci…
Co byste vzkázal čtenářům, kteří by se rádi naučili hrát na hudební nástroj, čím by měli třeba začít?
Víte to je tak individuální, hlavně by je to mělo bavit, kde je vůle, je cesta.
Přidat komentář