Máte cukrovku – tohle sdělení zaskočí každý rok v Česku desítky tisíc lidí. V Ústeckém kraji se vloni léčilo s touto nemocí více než 73 200 z celkového počtu 861 647 českých pacientů. Největší koncentraci potom v kraji zaznamenaly Teplice s téměř 11 000 pacienty na 100 000 obyvatel.
V naprosté většině případů jde o diabetes 2. typu. Ten je určitou daní, kterou platíme za vymoženosti civilizace – obezita a cukrovka do značné míry tvoří spojené nádoby. Od toho se také odvíjí léčba – zpravidla to první, co pacient slyší, je, že by měl zhubnout. Dříve to také na dlouhou bylo to jediné, co se dělo. Čekalo se, zda změna životního stylu budě úspěšná – a cévy mezitím trpěly a riziko mrtvice nebo infarktu rostlo.
Dnes už převažuje důraznější přístup. Sice nikdy není pozdě začít se chovat ke svému tělu rozumně, jen málokomu se ale podaří na sobě zapracovat tak, aby se jeho cukrovka dostala pod kontrolu. Trend je tedy nasadit léčbu časněji – většinou je takovým prvním lékem metformin. Tento lék je znám už více než padesát let, přesto stále tvoří základ terapie cukrovky.
Mění se také přístup k inzulinu – pomáhá pacientům v rámci léčby k udržení doporučené hladiny cukru v krvi. Dříve jej lékaři předepisovali hlavně u nemocných, u kterých všechny ostatní možnosti léčby selhaly. Nyní se používá i v časnějších fázích onemocnění. A doba pokročila, také pokud jde o inzulin. Už dávno nejde o látku získávanou ze zvířecích slinivek.Současnosti dominují tzv. inzulinová analoga, což jsou molekuly připravené za pomoci biotechnologických metod tak, aby se jejich působení co nejvíce blížilo fyziologickému, tedy tělu vlastnímu, inzulínu.Inzulínová analoga přinášejí řadu výhodných vlastností, které usnadňují inzulínovou léčbu u pacientů s diabetem 1. i 2. typu.
Obecně se dá říci, že inzulinová analoga mají lépe předvídatelný účinek a s jejich pomocí lze lépe uhlídat hladiny krevního cukru během 24 hodin. Častou překážkou pro udržení vyrovnaných hodnot krevního cukru je riziko vzniku hypoglykemií. Inzulinová analoga tím, že toto riziko snižují, přinášejí pacientům i lékařům lepší „předvídatelnost léčby“ a také „pocit bezpečí“.
Inzulinem je v regionu léčený každý čtvrtý diabetik, konkrétně v Ústeckém kraji je to tedy kolem 15 800 lidí. Zdálo by se to hodně – vždyť přece nikde nejsou vidět. Drtivá část z nich totiž žije téměř normálně, jen s některými omezeními, na které se dá zvyknout. Aplikace inzulinu už dnes totiž není nějakou složitou manipulací s jehlami a stříkačkami.
Inzulin se většinou aplikuje prostřednictvím tzv. inzulinových per. Tyto pomůcky skutečně na první pohled vypadají jako větší propisovací tužka. Za jejich konkrétní podobou jsou ale roky práce celých týmů, které pečlivě vylaďovaly každý detail.
Hlavním požadavkem na aplikátory je přesnost dávkování. To je zcela klíčové, jen tak je možné předejít komplikacím. Druhou podmínkou je, aby obsluha pera byla co nejjednodušší – aby ji zvládl i ten, kdo má potíže se zrakem nebo s jemnou motorikou. Diabetici jsou většinou starší lidé, mnozí mají celou řadu dalších nemocí. Ani síla není potřeba, k tomu, aby se dávka léku dostala tam, kam má, je nutný jen docela malý tlak. Existují i pera na jedno použití – když se inzulin spotřebuje, nemocný prostě začne používat nové. Těžko si představit, že by to bylo jednodušší. Vždyť ani není nutné místo vpichu desinfikovat, aplikace může proběhnout kdekoli – v kině, divadle, restauraci.
Rovněž strach z bolesti není na místě – jehly jsou tenké, krátké a ostré. Některé jehličky na inzulinová pera se vyrábějí vyspělou tenkostěnnou technologií, jsou vysoce leštěné, potažené silikonem a mají speciálně zkosený tvar špičky jehly, takže pro pacienty se stala aplikace inzulinu téměř bezbolestná.
Několikrát denně se píchají i děti s diabetem 1. typu – a ani ty se inzulinu nebojí. V poslední době roste obliba per na jedno použití. Diabetici nemusí složitě vyměňovat náplň inzulinu, mohou mít pera doma, v práci, na chalupě. Jednorázová pera jim alespoň trochu usnadňují jejich o trochu složitější život s diabetem. Nemocný ale musí dbát na to, aby místa, kam si inzulin aplikuje, střídal – doporučovanou oblastí jsou stehna a břicho.
Sžít se s chronickým onemocněním vyžaduje čas. Lékaři a diabetologické sestry to chápou. Ze zkušenosti také vědí, že aplikace inzulinu může selhat na naprostých banalitách. Jsou proto připraveni odpovídat na jakoukoli otázku. Pacient se nemusí bát komunikovat a v případě, že má jakýkoli problém, konzultovat ho nejprve se zdravotníky, kteří o něj pečují. Rozhodně by neměl experimentovat s dávkováním a režimem jen tak naslepo.
Přidat komentář