Ve dnech 21. a 22. června se uskutečnil v Augsburgu Evropský pohár dospělých v lezení. Závod v Augsburgu byl pro mě velmi rozhodující krok, protože to byl můj první evropský pohár dospělých, na který jsem se důkladně připravoval a chtěl jsem předvést svůj nejlepší výkon. Byl jsem trochu nervózní, ale zároveň jsem si stanovil jasný cíl. Dostat se do finále.
Do Augsburgu jsme přijeli den před závody, po návratu ze skal v Itálii. Byli jsme se podívat na cesty, jak vypadají, a hned na první pohled mě zaujaly. Byly krásné nejen na pohled, ale i co se týče kroků. Nemohl jsem se dočkat na další den, kdy je polezu.
Druhý den začínala kvalifikace. První cestu jsem lezl jako 30. a druhou jako 61. To znamenalo, že jsem lezl dost pozdě a trochu jsem se bál, aby cesty už nebyly uklouzané. První cesta, kolmice, začala velmi dobře. Lehce jsem jí proplul a zvládnul dát top. Druhá cesta byla o něco horší, spíš kvůli počasí. Pršelo, a jelikož se závody konaly na venkovní stěně, bylo to docela nepříjemné. I tak jsem se dostal do semifinále z krásného 7. místa a nemohl jsem se dočkat dalšího dne, kdy budu lézt semifinále a možná i finále.
Další den jsem šel rovnou do izolace a napjatě čekal, až uvidím semifinálovou cestu. Když přišel čas na prohlídku a já viděl tu cestu, nemohl jsem se dočkat, až jí polezu. Byla opravdu nádherná, s krásnými kroky, vypadala úžasně. Už mi nezbývalo nic jiného než jen počkat na můj pokus. Když přišla řada na mě, byl jsem trochu nervózní, ale podařilo se mi to zvládnout a dosáhl jsem docela dobrého výkonu, což mě posunulo do finále ze 4. místa.
Ve finále jsem už nebyl tolik nervózní, protože jsem splnil svůj původní cíl, ale stále jsem chtěl stát na bedně. Finále bylo úžasné, i když počasí trochu kazilo atmosféru, protože občas pršelo a chyty byly vlhké. Přesto se mi podařilo podat dobrý výkon a dlouho jsem byl na druhém místě. Nakonec jsem skončil na 3. místě a měl jsem z toho velkou radost. Bohužel, německý tým na mě podal protest kvůli jednomu kroku. Protest byl uznán, protože jsem při dalším kroku už padal, takže moje plusko bylo zrušeno a já spadl na 4. místo. Bylo to docela hořké místo, ale i tak jsem za něj rád. Jsem rád, že jsem si mohl vyzkoušet dospělácké závody a že jsem tam mohl být s partou fajn lidí, z nichž 6 z 8 Čechů se dostalo do semifinále. Už se nemůžu dočkat na další závody, jako je světový pohár v Innsbrucku příští týden. Všem partnerům děkuji za podporu.
Honza Štípek
Přidat komentář