Poprvé jste možná herce Radka Zimu zaznamenali v pokračování kultovního seriálu Nemocnice na kraji města. Už několik sezón vystupuje ústecký rodák v roli Karla IV. ve slavném muzikálu Noc na Karlštejně na prknech Severočeského divadla. Roky působí v Praze, ale na Ústecko se stále rád vrací.
Narodil jste se v Ústí, strávil jste tu dětství. Jaké máte vzpomínky?
Asi jako velká většina dětí. Veselé, radostné a harmonické. I když jeden můj přítel říká, že nejhorší je přežít dětství (smích).
Máte ve městě a okolí nějaká oblíbená místa?
Musím se přiznat, že nemám. Většinu života už žiju v Praze. Ale dříve, v době, kdy jsem v Ústí studoval gymnázium, to bezpochyby bylo pár hospod a barů, hrad Střekov, Brná a lyžařský areál Telnice.
A vracíte se někdy do Ústí? Jaký vztah k němu máte?
Přímo do Ústí nad Labem se soukromě vracím minimálně, víceméně pouze pracovně. Stále ještě hraju ve velkém divadle opery a baletu a pak, když jezdím za rodiči. Ale ti mají rodinný dům právě na Telnici, takže do města vůbec nezajedu.
V čem vás ústečtí diváci v divadle mohli nebo stále mohou vidět?
V Severočeském divadle opery a baletu jsem začal v roli tančícího a zpívajícího Džina v tanečním muzikálu Aladin. V roce 2007 jsem se na ústecké jeviště vrátil jako Riff v muzikálu West Side Story. A od roku 2013 dosud hraji roli Karla IV. v muzikálu Noc na Karlštejně.
Co je vám bližší, stát před kamerou, nebo na jevišti?
Kamera je fajn, ale divadlo je divadlo. Provést diváka za jeden večer celým příběhem, být napojen na partnera, neztratit koncentraci, umět si poradit s nečekanými situacemi a zvládnout zaimprovizovat, to je pro mě herecký grunt.
V pokračování Nemocnice na kraji města jste hrál doktora Klobouka. Díval jste se na staré díly Nemocnice?
Starou Nemocnici jsem miloval a miluji dodnes. Viděl jsem ji nesčetněkrát, znám ji takřka zpaměti a zvládnu citovat drtivou většinu oblíbených hlášek. A tenhle seriál, hlavně však herectví Dany Medřické a Miloše Kopeckého, mě ovlivnilo natolik, že jsem se dal na hereckou dráhu. Během natáčení pokračování Nemocnice na kraji města po dvaceti letech byla Eliška Balzerová překvapená,
Jaké bylo natáčení s takovými herci?
Pro mě, jako začínajícího herce to byla neskutečná škola a nádherné setkání s úžasnými kolegy herci a režisérem. Mám tu čest se s některými potkávat před kamerou či na jevišti dodnes.
Letošní rok poznamenala pandemie koronaviru. Při čem ještě vás zastihla koronavirová opatření?
Pandemie mě přepadla krátce před premiérou dramatizace slavného Felliniho filmu La Strada- Silnice v režii Lídy Engelové v divadle Kalich. Museli jsme vše ze dne na den přerušit, premiéra byla přesunuta na podzim. My vše doháněli koncem srpna a září a premiéru se nám 1. října podařilo odehrát. Dále pandemie koronaviru zrušila všechny mé cestovatelské plány, ať už lyžařské, tak i cyklistické. Rakousko a Mallorca musejí počkat na příští rok. Doufejme.
Kde vás mohou fanoušci vidět, až opadnou ta nová podzimní opatření?
Mou domovskou scénou je divadlo Kalich a divadlo Pluto v Plzni, takže tam nejvíc. Ale také samozřejmě v Ústí nad Labem jako Karla IV. v již zmiňované inscenaci Noc na Karlštejně. Ale v současné situaci člověk neví dne ani hodiny.
A co film? Točíte nějaký?
V současné chvíli na nočním stolku žádný filmový scénář neleží (smích).
Jaké máte koníčky? Jak rád odpočíváte?
Dá se to shrnout takto (smích). Sport. Cestování. Sport. Cestování. Sport. V létě je to tenis, kitesurfing, cyklistika a brusle. V zimě pak snowkiting, sjezdovky nebo běžky. A novinkou je otužování, se kterým jsem začal právě během korony.
Určitě máte mnoho plánů, prozradíte nějaké?
Určitě znáte to přísloví: Když chcete Boha rozesmát, sdělte mu své plány… Myslím si, že posledních dvanáct měsíců je toho jenom důkazem. Takže teď raději moc neplánuju a spíš se snažím aktuálně reagovat a být flexibilní.
Vánoce jsou za dveřmi. Jak je slaví Radek Zima?
Vánoce u mě nejsou nikdy stejné. Co se týká jídla, místa i počtu osob. Zažil jsem Vánoce v tropech, v Alpách, v Praze, v Ústí, na Moravě, ve dvou, ve čtyřech s vlastní nebo s početnou vyženěnou rodinou.
Máte narozeniny hned po Vánocích, projevuje se to třeba na oslavě a dárcích?
Oslava byla vždy a nikdy jsem jako dítě neměl pocit, že by mi pod stromečkem jeden dárek chyběl. Ale to víte, že kdybych si mohl vybrat, spíš bych to viděl na 27. srpna a pořádnou letní oslavu. Asi nevíte, že původně jsem se měl jmenovat Jan, ale v době, kdy jsem se narodil, slavil Jan svátek právě 27. prosince, takže rodiče rozhodli, že už mě potrestali dost, a jako Zima mám tedy svátek první jarní den. Mě se prostě jen tak nezbavíte…
Co byste si přál do nového roku a co byste popřál našim čtenářům?
Sobě, svým nejbližším i všem čtenářům bych přál, to co vždy. Zdraví, zdraví, zdraví. Letos bych k tomu ještě speciálně přidal přání, abychom se už konečně mohli vrátit k normálnímu životu. Mít možnost pracovat, sportovat, cestovat.
Přidat komentář