Říká se o ní, že je česká Edith Piaf. Muzikálová zpěvačka a šansoniérka Radka Fišarová se navíc narodila ve stejný den jako legendární francouzská hvězda, což považuje za osudové. První úspěchy slavila na ústecké Trampské Portě a po skončení epidemiologických opatření ji Ústečané mohou znovu vidět na jevišti Severočeského divadla, kde hraje hraběnku v muzikálu Casanova.
Zpíváte odmalička, chtěla jste vždy být zpěvačkou?
Myslím, že mi to opravdu přišlo, jako zcela přirozené. Hudba byla vždy součástí našeho běžného života doma. Vyrůstala jsem v době, kdy se o prázdninách hrálo v každém kempu, u každého táboráku. Lidé se tak úžasně přátelili, a to jsme nebyli trampská rodina. Bylo to prostě normální. To, že jsem pak měla velké štěstí a vzali mě na konzervatoř, jsem si v tu dobu nijak neuvědomovala. Jsem ale za to ráda. I za všechny následující příležitosti.
Co na to říkali rodiče? Nechtěli, abyste dělala něco „solidnějšího“?
Já sama jsem chtěla být stavařka, věnovat se interiéru. Rodiče mám, oba původně, projektanty. Nicméně respektovali moje nadšení. Já tu pusu prostě nezavřela, co jim zbývalo (smích). Stáli vždy při mně. Ale rozhodně si uvědomovali už během studia konzervatoře, že to je hodně časově náročné povolání. Vypadá to možná, že si někde skočíme zazpívat a dostaneme potlesk a ještě honorář, že za tím nic není. Realita je taková, že většina umělců má za sebou několik let studií, a v praxi zkouší několik měsíců zcela zdarma, bez víkendů, a s nejistotou, zda bude zrovna zkoušený kus úspěšný.
Jednou moji kolegové tanečníci počítali, kolik vydělali korun za hodinu práce. Vyšlo jim to na 5 korun. Neuvěřitelné, že? Ano, tuto profesi musíte prostě milovat. Musíte jí cítit, jako poslání dělat lidem radost a povzbuzovat je. Nakonec osobní přístup k jakékoliv profesi, považuji za součást profesionality.
Vaším pracovním nástrojem je hlas. Jak si ho chráníte?
Snažím se dobře spát. A hodnotit věci v klidu. Humor je lék na vše, tak když mám stažené hrdlo, snažím se si uvědomit, oč tu vlastně běží…
V ústeckém divadle ztvárňujete roli hraběnky Karolíny z Dubna v muzikálu Casanova, jak se vám tato role hraje?
Hraběnka z Dubna je skvělá role. Moc jsem za ni ráda. V muzikálech si obvykle nemám možnost zahrát něco tak pěkně praštěného. Je to sice poloha, řekla bych operetní, ale o to větší výzva a zábava to pro mě je.
Jak se vám vůbec hraje před ústeckým publikem?
V Ústí, jsme prvně hráli, Edith-vrabčák z předměstí. Ze všech scén, kde jsme Edith hráli, s nejlepším zvukem. To je pro nás zpěváky vážně moc důležité! A ústecké publikum je skvělé. Jezdíme sem každý rok také koncertovat, při festivalu Malá Paříž, Malý Hamburk a Rogallo DC, s mými muzikanty. Je to tu rok od roku lepší. Navíc jako malá holka jsem sem jezdila soutěžit na Trampskou Portu, kde jsme slavili první úspěchy. Ústí bylo prostě naše. To v nás bude vždycky. Už se nám stýská.
Když hrajete v ústeckém divadle a najdete si i čas na poznávání města?
No, během představení na to opravdu moc čas není. Ale jako děti jsme sem velmi často jezdili se známými z Děčína na různé dětské akce. Na Střekově jsem byla mnohokrát. I pracovně.
Líbí se vám Ústí nad Labem nebo jeho okolí?
Mně se líbí každé město u řeky. Ráda tudy i jen projíždím.
Říká se vám česká Edith Piaf. Co na to říkáte?
Já za to oslovení děkuji. Ani nevím, kdo s tím přišel, neb samozřejmě repertoár této skvělé šansoniérky může zpívat kde kdo. Mě ovšem byla do cesty dána v podobě představení Edith- vrabčák z předměstí a nějak jsem vplula díky jejímu životnímu příběhu do světa šansonu a zkrátka mi setkání s Edith změnilo život. Navíc jsme narozeny ve stejný den, beru to, jako osudové… a vede mě to k velké pokoře.
Vzpomene si, kdo vás k šansonům přivedl?
Petr Malásek a Libor Vaculík, když mi nabídli tuto roli pro plzeňské komorní divadlo. Nyní je tomu 20 let a s představením se pomalu loučíme. V Mahenově divadle v Brně i v Plzni.
A jde říct, jakou písničku máte nejraději?
Tak to bych asi váhala. Myslím, že ty nejoblíbenější možná ani nezpívám.
Jak to?
Tak to bývá. Každopádně mám ráda například Sous le ciel de Paris. A čím jsem starší, tak Ničeho nelituji- Non je ne regrette rien.
Zpíváte i v muzikálech. Můžete říct, jaká role je vám nejbližší?
Měla jsem velmi mě milou roli, Káču v Divotvorném hrnci, kterou jsem hrála na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Zásadní role Evita. A samozřejmě Edith. No a pak od Kleopatry až po Kata Mydláře spousta kousků v divadle Broadway. A vlastně to nejsou jen ty role, co mám ráda. Je to spousta báječných kolegů.
Vím, že máte syna. Jak se vlastně dá skloubit úspěšná kariéra a rodina?
Pro mě je na prvním místě Oskar. To si člověk opravdu musí zvolit. I tak mám velmi vytížené rodiče hlídáním. Samozřejmě pokud je standardní provoz a můžeme hrát. Ale jedno musí mít přednost. Možná jsem díky tomuto rozhodnutí o něco pracovně přišla. Jenže to za to neskutečně stojí.
Co ráda děláte ve volném čase?
Jezdím na kole, čtu si, chodím. Učím se, tvořím, vymýšlím.
Poslední rok je ve znamení koronaviru, přesto … co zajímavého vás v nejbližší době čeká nebo jste právě dokončila?
Během loňské jarní vlny jsme dotočili CD s kapelou. Ale pandemie jeho vydání pozdržela. Jmenuje se Krámek s nadějí. Protože naděje se pro mnoho lidí nejen v naší oblasti stalo klíčovým slovem dnešní doby. I když nás ještě čeká těžká zkouška, stále se snažím se soustředit na to, co nám tato doba může přinést, nikoliv, co nám bere. Stejně jsem pojmenovala i můj charitativní projekt, který by měl pomáhat dětem s handicapem a seniorům.
Přidat komentář