V posledních týdnech se ústecká zoologická zahrada může pochlubit mnoha novými přírůstky. Jedná se o různorodou směs, počínaje zástupci ptáků, primátů či kopytníků, kteří jsou nejpočetnější.
„Na konci června, v rozmezí šesti dnů, se narodilo pět mláďat antilopy jelení. V přírodě se tento druh vyskytuje pouze na území Indie a Pákistánu a vyznačuje se výrazným pohlavním dimorfismem, takže samec se od samice pozná na první pohled. Jednak má výrazně tmavé zbarvení s bílým břichem, ale jednak se pyšní dlouhými, spirálovitě zakroucenými rohy,“ řekla tisková mluvčí zoo Věra Vrabcová.
„To však neplatí u mláďat, protože u malých samečků se hrbolky na hlavě objevují až zhruba ve dvou měsících, takže pohlaví naší pětice mláďat zatím neznáme,“ doplnil chovatel Josef Pospíchal. Antilopy jelení se v Ústí dobře množí, před několika dny dny odcestovala čtyři mláďata z loňského roku do soukromého chovu. „Momentálně tvoří naši skupinu desetiletý chovný samec, který k nám přišel v roce 2013 kvůli obměně krve, a pět samic ve věku tři až 10 let, které mají každá po jednom mláděti, takže to u nich vypadá jako ve školce,“ dodal chovatel.
Ústecká zoo je významným chovatelem vzácných jelenů bělohubých, kteří jsou v Evropě chováni pouze sporadicky, podle aktuálních údajů je chová pouze 11 institucí v počtu 59 jedinců.
„Naše zoo získala první zvířata, která pocházela z Tierparku Berlin a Zoo Rotterdam, v roce 2000. První mládě se narodilo po třech letech a od té doby je to více méně pravidelná záležitost. Naše odchovy obohatily například Zoo Auvergne ve Francii či Safaripark Beekse Bergen v Holandsku. Na konci června se nám narodila dvě mláďata, takže ústecké současné stádo čítá 12 jedinců,“ uvedla Věra Vrabcová. Domovem jelenů bělohubých je východní část Tibetu, kde se pohybují ve výškách až do 5000 metrů nad mořem.
Na začátku prázdnin se narodilo také mládě drobných asijských jelínků muntžaků malých, kteří obývají horská území jihovýchodní Číny a Tchaj-wanu. Dospělí jedinci dosahují výšky 40 až 50 centimetrů, takže mláďata jsou skutečně drobná. Patří k takzvanému odkládacímu typu, což znamená, že v prvních dnech života je potomek ukryt v porostu o samotě a samice se k němu vrací na kojení. „Toto mládě si místo na odložení našlo v husté vegetaci mimo výběh, ale k matce se vrací. Naše chovná skupina čítá jednoho samce a dvě samice, které pravidelně rodí mláďata. Aktuálně se skupinka může pohybovat i ve vedlejším výběhu tapírů jihoamerických, kde jsou husté rododendronové keře,“ řekla ve Věra Vrabcová. „Všechny tři druhy kopytníků jsou zapsány v Mezinárodní červené knize ohrožených druhů, proto jsou úspěchy při odchovech mláďat o to cennější,“ dodala.
Přidat komentář