Duisburg EYCH, byl jeden z nejdůležitějších závodů sezóny, na který jsem se moc těšil, ale byl jsem i trochu nervózní, protože šlo samozřejmě o titul mistra Evropy. Pro mě to i znamenalo, že když vyhraji, tak vyhraji i celkový evropský pohár v boulderingu. Do Duisburgu jsme přijeli o dva dny dříve, než jsem lezl, a tak jsme s kamarády jen tak odpočívali a snažili se zapomenout na závodní stres. V pátek jsme měli kvalifikaci, jelikož tyto závody byly součástí RUHR Games, tak atmosféra tam byla úžasná po celou dobu, protože tam nebyli jenom lezci, ale spoustu dalších sportů.
Kvalifikace sama o sobě nebyla těžká a do semifinále nás postupovalo 24. Na místě závodů jsme bojovali s velkým vedrem. Bouldery v kvalifikaci byly dost dynamické a silové, proto jsem zalezl v rámci možností docela dobře a postupoval jsem z třetího místa. Nebyl jsem s tím spokojený, protože jsem jeden boulder netopl, a ten mě stál první postupové místo, ale v semifinále jsem byl a to je hlavní. V sobotu jsme měli volno, takže kluci se tam o mě starali, abych měl klid a abych právě zapomněl, tak nějak na ten stres, za což jim děkuju.
V neděli ráno bylo semifinále. Cítil jsem se opravdu dobře. Ráno jsem přišel do izolace a pozdravil se s kluky, které znám a čekal na prohlídku. Potom nastal čas a rozhodčí nás zavolal na prohlídku. Bouldery vypadali opravdu těžce. Cesty byly dost silové a dynamické, což je můj styl. Po prohlídce jsme se vrátili zpátky a já se začal rozlézat. A potom už jsem jen čekal, než půjdu na řadu, což mi uteklo docela rychle, protože jsem se těšil a taky kvůli Martinovi z fyzia, s kterým jsem se opravdu nenudil.
Nastal už můj čas, rozhodčí zavolal mé jméno a já šel do callzony, kde všichni vypadali zklamaní a jako kdyby každou chvíli měli z toho vedra zkolabovat. Nenechal jsem se tím rozhodit a šel na řadu první boulder byl dost dynamický a silový, ale s tím jsem si poradil a dal tento boulder na druhý pokus. To mě nabudilo a dalo energii a odvahu na další bouldery, které jsem potom všechny jako jediný topl. Tím pádem jsem šel do večerního finále z prvního místa a opravdu, jestli mi něco dalo ještě větší motivaci vyhrát Mistrovství Evropy, byl český tým a moje rodina.
Cítit jejich podporu a radost, když jsem topoval bylo k nezaplacení. Potom jsme šli s kamarády na jídlo, protože v 15:30 jsem musel být zpátky v izolaci. Když už se blížil čas jít do izolace, všichni mi popřáli hodně štěstí. Nebyl jsem ani tolik nervózní. Řekl jsem si, že prostě polezu, tak jak umím. Když jsme byly na prohlídce, tak bouldery vypadali opravdu těžce a bylo tam i velké vedro. Když jsem šel do callzony a ptal jsem se rozhodčího, kolik je tam tak zhruba stupňů a on mi na to řekl, že vepředu je teploměr a ukazuje 30 stupňů.
Říkal jsem si, že první boulder, který je po lištách, bude v těchto podmínkách hrozný, ale podmínky měl každý stejný. Když jsem začal lézt, cítil jsem velkou podporu od všech a hlavně od týmu. První boulder jsem topl na druhý pokus. Byl jsem opravdu v té správné lezecké flow. Druhý boulder jsem topl taky na druhý pokus. Říkal jsem si, že by to mohlo opravdu vyjít, tak nějak jsem tušil, že třetí boulder rozhodne. Začal jsem lézt a říkal jsem si, že teď ukážu, co dokážu a tak jsem flashoval třetí boulder. Tímto jsem si zajistil, co jsem zjistil až později, že v posledním boulderu mi stačila zóna a já si myslel, že když topnu poslední, tak určitě vyhraju.
Nechtěl jsem to nechat náhodě a začal lézt poslední boulder, když jsem skočil do zóny, tak všichni začali řvát a z toho jsem poznal, že jsem se právě stal mistrem Evropy, ale i tak jsem to chtěl topnout a taky se povedlo. Hned na flash.
Byl jsem opravdu šťastný, ale nechtěl jsem brečet. Jenže, když se potom za mnou rozběhl můj velice dobrý kamarád Lukáš Mokroluský se slovy, že jsem to dokázal a se slzou v očích, musel jsem taky začít brečet. Potom jsem šel za zbytkem týmu, kde jsem viděl, jak jsou z toho šťastní a jak můj taťka brečí. Potom jsem volal i mamce, která taky brečela, a já byl opravdu šťastný. Odvezl jsem si můj druhý titul Mistra Evropy a výhru celkového evropského poháru v boulderingu.
Moc děkuju všem, kteří tuhle jízdu jeli se mnou a pomáhali. Díky mé rodině, mému trenérovi, reprezentačním trenérům, všem sponzorům, celému týmu a mým kamarádům. Ještě bych chtěl dodat, že tímto začínám a mám v plánu tento rok ještě spoustu věcí jako vyhrát mistra Evropy na lano, většinu evropských poháru na lano a přivézt si zlato z Mistrovství světa a pak nějaké zajímavé projekty na skalách. Tak mi držte palce a já se budu snažit všechny moje cíle naplnit
Honza Štípek, Ústí nad Labem
Přidat komentář