Velkou olejomalbu od ústeckého malíře Josefa Reinera z roku 1928 darovali muzeu před rokem a půl němečtí potomci jednoho z významných místních průmyslníků Alfreda Spahna. Rodinná památka měla za sebou dramatický osud, který se podepsal na jejím stavu.
Dnes je opět v původní kráse a veřejnosti se představí vůbec poprvé jako exponát měsíce února. Sejmutý s rámu a srolovaný do tubusu, jedině tak mohli propašovat Spahnovi historickou rodinnou relikvii, když se v roce 1982 vystěhovali přes železnou oponu z NDR do NSR.
Krásný zlacený rám skončil na východě u popelnic a plátno v novém domově na západě uložené ve sklepě. Ale obraz stál za záchranu, i za tuto cenu. Představoval jednu z mála památek připomínajících rodině nejslavnější epochu jejich děda magdeburského vynálezce a průmyslníka Alfreda Spahna, který v Čechách, v ústecké části Neštěmice budoval od roku 1903 úspěšný strojírenský podnik na výrobu transportních zařízení.
Malba zachycuje tovární areál a krásnou vilu nad ním. Namaloval ji významný ústecký malíř Josef Reiner v roce 1928 na zakázku úřednictva závodu, které pak obraz darovalo svému zaměstnavateli při oslavách 25. výročí založení podniku. Bohužel, firma nepřežila nastalou světovou hospodářskou krizi, továrník propustil všech 300 zaměstnanců a v roce 1930 se zastřelil.
Rodina musela prodat továrnu i vilu s veškerým zařízením, aby pokryla dluhy. Vdova se dvěma dospělými syny a dcerou se vystěhovala zpět do Magdeburgu, přestože děti už byly rodilými Neštěmičany.
Vnuci a vnučky neštěmického továrníka v roce 2017 vzali obraz s sebou na rodinnou výpravu po stopách předků do Neštěmic. Při této příležitosti ho věnovali do sbírek ústeckého muzea. Muzejní konzervátor Jiří Belis plátno znovu napnul na rám, opravil trhliny a doplnil odloupané části malby. Nakonec dílo vsadil do nového rámu, na jehož spodní lištu se vrátila i původní postříbřená destička s textem věnování z roku 1928.
Přidat komentář