Hokej se v Ústí nad Labem hraje již 70 let a tým to před několika dny náležitě oslavil zápasem hvězd, na který přijeli mnozí známí čeští hráči a pak ti, co hájili barvy Slovanu. Jedním z nich byl i brankář Dušan Salfický. Ten jako úspěšný reprezentant ČR nakonec stanul na červené straně českých hvězd. Na své působěné v Ústí nad Labem vzpomíná a jako manažer pardubického hokeje s týmem stále spolupracuje.
Ústeckému hokeji je 70 let. Před několika lety jste ve Slovanu působil. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Vzpomínám na ní moc rád, jelikož se tu sešla výborná parta hráčů, trenérů a realizačního týmu.
Jaká byla vaše cesta do Slovanu a proč zrovna do Ústí?
Já měl domluvené angažmá v Rusku a čekal jen na podpis smlouvy. Bohužel než k němu došlo tak se v Nižním Novgorodu vyměnilo vedení a to podepsalo jiného brankáře. Tak jsem v květnu hledal jinde a oslovilo mě Ústí a já na jejich nabídku kývl.
Co se vám zde nejvíce vrylo do paměti – jací spoluhráči nebo jaká historka?
My měli opravdu skvělou partu, tak říct jen někoho by nebylo správné. Jedno jméno řeknu. Miloš Hořava. Za mě super trenér. A historka? Asi můj vlastní gól doma s Jihlavou.
A jak hodnotíte úroveň tehdejšího týmu a diváky?
Na první ligu jsme měli silný tým a pod M. Hořavou hráli i kvalitní hokej. Škoda že se nepovedlo uspět v baráži a vrátit se do extraligy. Diváci co chodili, byli skvělí.
Ústí nemá jako město dobrou pověst, ale bylo něco, co se vám ve městě nebo jeho okolí líbilo?
Každé město má své plusy a mínusy. Já si nemůžu na nic stěžovat. Moc rád jsem jezdil na hrad Střekov.
A naopak co nelíbilo? Nemusíte nás šetřit…
Já vás šetřit nebudu, ale ani si nebudu na nic stěžovat. Jak jsem řekl, každé město si nese nějaký ten problém a mě osobně nijak neomezoval, tak si nemám na co stěžovat.
Po konci vašeho angažmá, dostal jste se někdy do Ústí?
Byl jsem tam párkrát na hokeji, když za Slovan nastupovali mladí kluci z Pardubic.
Sledujete stále výsledky Slovanu a to, co se v Ústí děje kolem hokeje – jeho problémy a úspěchy?
Samozřejmě sleduji. I se současným vedením hokeje jsem v kontaktu. Stále totiž se Slovanem spolupracujeme co se tyče hráčského využití kluků z našeho klubu. A stále tu hrají někteří kluci, co jsem se s nimi potkal ještě na ledě.
Nově jste se stal generálním manažerem Pardubic. Dají se podmínky tam a ústecké vůbec srovnávat?
Je to o lidech co to dělají. Někdy nepotřebujete mít super zázemí když jste v kolektivu lidí co svoji práci dělají naplno a s láskou Samozřejmě že je potřeba nějaká kvalita, aby jste to mohli dělat na nějaké úrovni. Zázemí je v Pardubicích o něco lepší, ale je to dané prostorami v aréně.
Jaké jsou vaše cíle na nové pozici?
V první řadě stabilizace kádru a sním i související záchrana extraligy v Pardubicích. Pak vybudovat v horizontu 3-4 let zdravé jádro týmu. A v neposlední řadě je to i ve spolupráci s hlavním akcionářem finanční stabilita klubu.
Vrátím se k vašim začátkům. Jak se stalo, že se Dušan Salfický začal věnovat hokeji a jak, že bude v bráně?
V pěti letech mě taťka odvedl na zimák a já začal hrát hokej. To že jsem byl v bráně nevím. Ale snažili se mi to vysvětlit tím, že jsem špatně bruslil. Ale jelikož z vlastní zkušenosti vím, že golmani jsou nejlepší bruslaři, to nebude pravda.:-)
Kdy přišla ta šance nebo rozhodnutí, že budete profesionální hokejista?
V 18 letech mě trenéři p. Paleček a p. Martinec dali do brány za Áčko a já tenkrát podepsal svou první smlouvu. Tak tam to asi začalo.
Kromě Ústí jste hrál v Pardubicích, Plzni, v Rusku a dalších místech? Které místo nebo klub je vaše srdcová záležitost a proč?
Těžká otázka. Jako pardubák je to jasné. Pardubice. Ale Plzeň je mým druhým hokejovým domovem. Tam jsem začal opravdu svou kariéru. A pak nezapomenu na sezonu v Nižním Novgorodu- skvělý, úžasní lidé. Cítil jsem se tam moc dobře.
S reprezentací jste získal několik medailí, na co vzpomínáte nejvíce a jaká medaile nebo titul je pro vás ta top?
Na návraty z úspěšných mistrovství světa. Praha, Staromák a oslavy. To ve vás zůstane navždy. Ale medaile je pro mě nejcennější bronzová, kterou jsme získali s Plzní. Tam jsem stál v bráně od začátku do konce. Tak proto.
Před několika lety jste se začal věnovat komunální a nyní i krajské politice. Proč?
Chtěl jsem pomoci hokeji. V Pardubicích se mluvilo, že město není hokeji nakloněno, jak by bylo potřeba. Tak jsem chtěl pomoci v narovnání vztahů. Ale z vlastní zkušenosti teď už vím, že hokejem v Pardubicích žije každý. A že má někdy odlišný politický názor? Je to o komunikaci.
V Ústí se velmi diskutuje potřeba široké podpory komunální politiky sportu. Je to v Pardubicích podobné a jak zde ta podpora probíhá?
Je to všude stejné. Bez podpory města se obejde málokterý sport. Hala je v majetku města, tak už jen proto musíte spoléhat na vzájemnou komunikaci. U nás je to samozřejmě formou dotací. Ale to je určitě podobné ve většině měst a klubech.
Protože stále v hokeji působíte a znáte situaci českého hokeje, má stále šanci udržet se na špičce? A co k tomu podle vás potřebuje?
Šance je vždycky. Za mě? Chybí trenéři v mládeži. Musíme se zaměřit na jejich vzdělávání. A pak chybí děti. Je jich málo. Zlepšit a zdokonalit nábor. Je velký odliv dětí do různých odvětví sportu, které dříve nebyli. A pak zamezit vlivu rodičů. Už o tom psali jiní kluci. Za nás to nebylo a co z nás vyrostlo. Trenéři nás i vychovávali. Občas to i bolelo, ale my to brali, protože jsme věděli, že si to zasloužíme.
Dušan Salfický
se narodil v roice 1972. Je bývalý český hokejový brankář, nyní je manažer HC Dynamo Pardubice, od roku 2016 zastupitel Pardubického kraje, od roku 2014 města Pardubic, člen hnutí ANO 2011. Začínal s hokejem v Pardubicích, kde dostal již v 18 letech první šanci. Na sezónu 1992-1993 přestoupil do Tábora. Avšak v půli sezóny si zranil koleno. V roce 1997 přestoupil do Plzně. Zde se stal jedničkou týmu. První vystoupení v roli náhradníka na mistrovství světa si odbyl v roce 2000, následující rok byl opět nominován jako dvojka. Po oba dva roky slavil s českou reprezentací zlatou medaili. V roce 2002 mu již takové štěstí nepřálo. Na šampionátech se na něj zaměřili skauti z New Yorku Islanders a téhož roku byl draftován. Avšak v zámořských farmách se mu nedařilo a tak se vydal do Ruska, kde vystřídal 3 týmy. Po zranění Dominika Haška na zimních olympijských hrách 2006 byl povolán do týmu reprezentace jako náhradník. V Ústí působil v letech 2008 až 2010
NEJ
Jídlo: segedínský guláš
Barva: modrá
Číslo: 7
Hudba: Michael Jackson
Politik: nemám
Přidat komentář